Článek
Ze sektoru jste si tedy krom hladkého postupu odnesla i dobrou náladu?
Hodně jsem si věřila, už po prvním hodu jsem si byla jistá. Ale samozřejmě jsem ráda, že jsem limit splnila i s nějakým metrem navíc. Trochu jsem si přišla ospalá a říkala si, že by to chtělo trochu života do toho umírání. Ještě jsem se s tím posunem úplně nesžila, přece jen nejsem noční pták. Když si člověk vzpomene, kolik je doma hodin, chce se mu spát.
Přišla tedy ta krize, o které jste po příletu mluvila, že může nastat?
Určitě to na mě malinko dolehlo, i když před kvalifikací jsem měla rekord, kdy jsem spala do půl deváté. První dny jsem byla určitě živější.
Spát jste šla před kvalifikací kdy?
Hned po atletice. Vlastně jsem řekla, že Brazilec da Silva už 603 neskočí a šla do sprchy. Pak mi Lukáš říkal, že to dal. To mě trošku mrzelo, že jsem ho odepsala a nevydržela do konce.
V kvalifikaci vás porazila jen Polka Andrejczyková. Překvapila vás výkonem 67,11?
Mě překvapila už na Odložilovu memoriálu, kdy jsme měly stejný výkon. Tady to trefila hezky, to už je daleko. Malinko mě překvapila, myslela jsem, že to je tak 65 a půl a byla tam sedmička. Hezký, zjeví se mladá a najednou šup a 67 metrů...
Jak vám sedí stadión a sektor?
Povrch je krásně pružný, rychlý, což znamená, že také musím ve čtvrtek zrychlit. Tam už se nemá cenu šetřit. Já tady na tom mondu ani jednou netrénovala, tak jsem ráda, že jsem si vyzkoušela dva pokusy. Hrozně jsem skákala nahoru, to je má chyba, o které mi lidi i píšou.
Opravdu?
Chodí mi poštou i mailem: „Já sice nejsem odborník, ale stejně bych Báře poradil, aby tolik nezvedala kolena..." Já to vím taky, mám takový styl. Zvedám je, i když hodím daleko, ale lidi si toho všimnou, jen když mi to neletí. (úsměv) Prostě u toho hopsám.
