Článek
Obě severočeské rodačky pojí příběh této sezóny. Zranění je přinutila přerušit trénink, vůbec netušily, jestli se stihnou dát do olympijského Ria do pořádku. Alespoň podle průběhu kvalifikačních kol se ale zdá, že zdravotní potíže nenapáchaly takové škody, Špotáková i Hejnová si rychle vydobyly zpět respekt soupeřek.
Čtyři ženy do Ria jely s ambicí stát se prvními atletkami v historii, které získají tři olympijská vítězství v řadě v jedné individuální disciplíně. Etiopské vytrvalkyni Tiruneš Dibabaové, novozélandské koulařské legendě Valerii Adamsová a jamajské sprinterce Shelly-Ann Fraserové-Pryceové mise s názvem zlatý hattrick nevyšla. Zbývá poslední mohykánka: Barbora Špotáková.
Ke zlatu se ale neupíná. „Byla bych ráda za každou placku po tom, jak se sezóna vyvíjela," připouští světová rekordmanka. Na začátku sezóny si zlomila nárt při tenise na Kanárských ostrovech, vrátila se do špičky, ale první vrchol sezóny na mistrovství Evropy v Amsterdamu jí ideálně nevyšel. Klíčový závod však přijde v Riu ve čtvrtek večer místního času.
„Soutěž bude strašně vyrovnaná," tuší Špotáková. O svých šancích hovoří s pokorou. „Přijde mi, že jsem taková zbábovatělá, držím se při zemi. Ale to je dobře," ví pětatřicetiletá oštěpařka, nejstarší z finalistek.
Rozložení sil v ženském oštěpu se výrazně změnilo. Na předchozích olympiádách tušila, že hlavní hrozbu musí čekat od Rusky Marie Abakumovové a Němky Christiny Obergföllové. Teď může přijít odkudkoliv.
„Nezávodím proti dvěma osobám, ale proti jedenácti. Když si hodím sezónní maximum, mělo by znamenat šanci na medaili. Ale říkám šanci," zdůrazňuje oštěpařka, která nejdál v sezóně hodila 66,87 m. Lepší výkon z účastnic her předvedla jen Polka Maria Andrejczyková (67,11 m) při olympijské kvalifikaci.
Zatímco Špotáková formu naznačila už před cestou do Ria, nad výkonností Hejnové visel otazník. Vždyť poslední čtvrtku překážek běžela v květnu v Ostravě a nikterak oslnivě. Stačily dva běhy v Riu a vrátila se do role favoritky, kterou si vysloužila už dvěma tituly mistryně světa.
Hejnová: Rozhodovat bude psychika
V její disciplíně se pole medailových kandidátek dá zúžit lépe. „Já, Američanka Dalilah Muhammadová a Dánka Sara Petersenová," vyjmenovala Hejnová nejrychlejší semifinalistky.
Muhammadová je nevyzpytatelnou překážkářkou, která dokáže zazářit (stříbro za Hejnovou na MS v Moskvě 2013) i vyhořet (loni sedmá na americké kvalifikaci pro MS v Pekingu). Úřadující mistryně Evropy Petersenová se zase do životní formy dostala až po narození syna Tobiase před dvěma lety.
Kvality na vítězství mají všechny tři, ale Hejnová dobře ví, že ty v klíčových chvílích nemusejí rozhodovat. „Fyzicky jsme na tom dost podobně, ale ve třetím běhu tu bude rozhodovat psychika," tuší svěřenkyně Dalibora Kupky.
A hlava byla minimálně v posledních čtyřech letech silnou stránkou Hejnové. „Myslím pozitivně a rozhodně se nenechám zastrašit nějakými chmurnými myšlenkami," má jasno.
Však i při loňském triumfu na MS v Pekingu získala psychologickou převahu už ve svolavatelně, kde soupeřky seděly se svěšenými hlavami. I teď hodlá kolem sebe šířit sebedůvěru. „Už jsem slyšela ohlasy, jak je ze mě cítit, že jdu zvítězit. A to je důležité. Když tam někdo sedí sklesle jak před popravou, nemůže vyhrát," připomíná Hejnová.
