Článek
„Je to bronz s příchutí zlata," prohlásila bez váhání Špotáková, když s odstupem minut hodnotila vystoupení na hrách v Brazílii. „Chtěla bych hlavně poděkovat lidem, kteří se o mě v posledních měsících starali. Trenéru Černému, s nímž jsem v Pekingu vybojovala zlato. Panu doktoru Sinkulemu, jenž se staral o zlomenou nohu a Romanu Karpíškovi, jenž o mě pečoval na všech soustředěních," připomínala Špotáková, že po jarní zdravotní patálii byla více než kdykoliv v minulosti významná podpora okolí.
Olympijská šampiónka z Pekingu 2008 a Londýna 2012 prošla za minulý olympijský cyklus obrovskou proměnou. Porodila syna Janka, postavila nové rodinné sídlo. A před dvěma lety doplnila ve zlaté sbírce chybějící titul z kontinentálního šampionátu. Také se rozešla s trenérem Železným, oštěpařskou legendou. Na sezónu se chystala sama, před olympijským rokem spojila síly s bývalým koučem. A když už všechny myšlenky směřovala k Riu, přišlo dramatické zranění.
Sedm týdnů vůbec nemohla chodit, trénink byl výrazně omezen. „Moc šancí jsem si tehdy nedávala." Znovu ale ukázala srdce bojovnice, byť na mistrovství Evropy v Amsterdamu skončila jako obhájkyně titulu jen pátá. „Hlavou se mi honily různé věci. Rozhodně jsem neměla pocit nepřemožitelnosti."
Špotáková byla nervózní
Při odletu do Ria však doufala v medaili. Po úspěšně zvládnuté kvalifikaci si hodiny před závodem protrpěla. „Celý den jsem se viděla házet," přiznávala. Při nástupu na stadión byla napjatá. Prvním pokusem poslala oštěp do vzdálenosti 60,16 metru. „Byla jsem strašně nervózní," přiznala. V další sérii zapsala 63,73 m. „Dostala jsem se do hry a věřila, že finále (postup do užšího finále) mám jisté," vyprávěla. Při třetím nevydařeném pokusu přešlápla.
Následně se oštěp zapíchl na metě 61,25 metrů. „Dva hody mi nevyšly a já věděla, že musím něco udělat," rekapitulovala si závod.
Byla průběžně až osmá. I věčná rivalka Němka Obergföllová po vlastním vyřazení českou reprezentantku hecovala. „Pořád mi říkala: Come on, Barbora! Když si vzpomenu na napětí, které mezi námi panovalo při mistrovství světa v Berlíně, bylo to od Christiny neuvěřitelné. Mateřství holt mění," krčila Špotáková rameny v připomínce faktu, že i německá sokyně už porodila dítě.
Čtvrtá sestra má cit pro drama
Rodačka z Jablonce se nevzdávala. „Hledala jsem oštěpy, ten můj nelétal. Vzala jsem si šest let starý, ten už ani nevyrábějí. Byl to jediný pokus, který jsem měla na rameni, jinak jsem žádný netrefila," vykládala. Zapsala 64,80 metrů, což ji posunulo na třetí příčku. „Úplně jsem zatajila dech a věřila, protože všem docházely síly, praly jsme se s divným povrchem a ještě začínalo pršet," vyprávěla.
Nikdo ji už nepřehodil, a tak mohla slavit. „Stal se zázrak. Nevypadalo to se mnou dobře, ale vydolovala jsem v sobě zbytky sil, byť ani nevím odkud," smála se Špotáková. „Čtvrtá sestra má cit pro drama," krčila pobaveně rameny v připomínce oblíbené kapely Tři sestry, která na počest pekingského triumfu po oštěpařce pojmenovala jednu písníčku. „Když koukám na fanoušky českého týmu, stojím s vlajkou na ploše a lidé tleskají, je to paráda. Neuvěřitelný pocit, jehož se nejde nabažit," rozplývala se Špotáková po třetí olympijské medaili.
