Článek
V únoru na turnaji European Open v Praze hodlal 29letý judista posílit své olympijské naděje. Jenže přišla porážka v prvním kole a sen o Riu se vzdaloval. „To už jsem fakt nedoufal. Myslel jsem, že judo neumím, chtěl jsem to zabalit,“ přiznává.
Pomohli trenéři
Ze sportovního splínu ho dostali až jeho osobní kouč Zdeněk Kasík a reprezentační trenér Petr Lacina. „Řekli mi, že nemám co ztratit, jen se musím trochu kousnout a ono to klapne,“ tlumočil Ježek uklidňování od zkušenějších.
Olympijská kvalifikace judistů trvá dva roky a zvlášť pro ty, kteří se pohybují na hraně postupu, je pořádnou psychickou zátěží. „Člověk počítá po každém víkendu body, jak na tom je, jestli se propadl, kolik zbývá turnajů,“ popisuje Ježek.
V půlce května se vydal na poslední kvalifikační turnaj do Kazachstánu. „Už jsem si to v hlavě nastavil, že když to nevyjde, tak aspoň shazuju poslední kila a udělám si prázdniny… A zafungovalo to, s čistou hlavou jde všechno líp,“ pochvaloval si. Při jednom ze svých nejpovedenějších turnajů kariéry se probil až do finále.
Den D se posunul
„Měl jsem nastavený svůj Den D na 14. května, kdy končila kvalifikace. Tak teď jsem si ho posunul na 8. srpna,“ vyhlíží datum své olympijské soutěže. Co přijde pak? O konci kariéry už v náznacích mluvil několikrát Ježek i jeho kouč.
„V Riu přijde završení naší dlouhodobé spolupráce,“ tuší trenér Kasík. „Jaromír za poslední rok absolvoval osm turnajů, na každý shazuje zhruba sedm kilo, to je celkem 56 kilogramů za rok,“ dokumentuje nelehkou přípravu judistů.
Sám Ježek si ale nechává dvířka ještě pootevřená. „Bude to velké rozhodování, co a jak dál. Po olympiádě snad dostaneme delší dovolenou, kdy budeme chvíli odpočívat. Ale určitě bych chtěl i pak u juda zůstat,“ plánuje trenérskou budoucnost.
