Článek
Jak na vás během prvních pěti dnů působila brazilská olympiáda?
Mně přišla taková rozestavěná. Mohu ale srovnávat jen s Londýnem, kde jsem navíc nebyla tak brzy. Nicméně byl to rozdíl. Tehdy se hrálo ve Wimbledonu, kde mají zkušenosti s přípravou Grand Slamu a nemusí tam nikdo nic dělat. Takže vlastně není divu, že vše bylo připravenější. Ale i tam jsme se divily, že některé věci nefungovaly, jak jsme zvyklé z Wimbledonu.
V čem vidíte největší rozdíly?
Moc si nedovedu představit, že v Riu bude nějaká atmosféra. Jsou zde sice tři velké kurty, hodně míst na sezení. Kurty jsou hezké, kvalita sítí i povrchu je super, balóny také. Ale to okolí je takové... Člověk si přijde jako na parkovišti.
Olympijský park zahrnující většinu sportovišť je proti Londýnu hodně odlišný.
No hlavně to nepřipomíná park. Jak už jsem řekla, spíše parkoviště. O nějaké zeleni nemůže být řeč. Nejsou tu žádné barvy, olympijská výzdoba minimální.
A jaká je v porovnání s Londýnem, což pro vás byla první olympiáda, vesnice pro sportovce?
Je to obdobné. Všechny detaily, že někde něco chybí, to se dá přejít. Máme hezké postele, super matrace, teplota v barácích je dobrá, ale jsem zoufalá z jídla. To je špatné. Je ho dost, ale špatného. Je kořeněné, není čerstvé, maso nejde rozžvýkat nebo je hrozně vysušené. Není tam čerstvé jídlo, jen nějaká pizza... Dobrý, jsou tam těstoviny, ale zase je nikdo neudělá rozličně nebo s něčím, co bychom chtěli. Pořád stejný červený sos.
Brazílie se nachází v krizi. Je snaha o ekonomické škrty citelná i při hrách?
Dokážu pochopit, že záclona nebude úplně nejlepší, nebo nemám gauč. Ten nepotřebuju. Potřebuju se vyspat, osprchovat a potřebuju, aby fungoval záchod. A najíst se. Všechno funguje, kromě toho jídla. Samozřejmě se dá sníst, nechci být nevděčná. Ale jídlo je něco, co mám ráda a moc si to v Riu neužiju.
Nehledala jste alternativy mimo olympijskou vesnici?
Já bych mimo vesnici sama nevylezla. Uvidíme, jestli to půjde časem obejít nějakým McDonaldem. Měl by na plný provoz začít fungovat v úterý či ve středu. A tuším, že jakmile ho otevřenou, zásoby rychle padnou. Myslím, že i já si dám takový „prasící" den. Není to ideální se najíst se ve fast foodu, ale jednou za čas...
V úterý za vámi dorazila i parťačka Lucie Hradecká. Řešily jste během předešlých dnů stav jejího zraněného břišního svalstva?
Byly jsme v kontaktu, ale její stav jsme neřešily. Psala jsem Lucce, aby přivezla ovesnou kaši. Obě se držíme při zemi. Byl by sen, dostat se k medailovým šancím. Nic tak velkého od sebe neočekáváme. Na první olympiádě se nám bitva o medaili neskutečně vydařila.
Bylo hodně složité domlouvat si tréninky, když jste v Riu byla jediná z českého tenisového týmu?
Poradila jsem si. První den mě pod křídla vzala Číňanka Wang, pak zase Belgičanka Wickmayerová a v pondělí Španělka Medinaová. Je to zvláštní. Každý tu má na kurtu tři čtyři lidi a my, země, která je v tenisu tak úspěšná, má minimální zastoupení doprovodu.
