Článek
„Šlo o klasický cestovní stroj o obsahu 1190 kubíků, žádná závodní úprava. Najeli jsme téměř sedm tisíc kilometrů přes Polsko, Bělorusko, Ukrajinu, Moldavsko, Rumunsko, Bulharsko, Makedonii, Kosovo, Albánii, Černou Horu, Srbsko, Bosnu, Chorvatsko, Maďarsko a Slovensko," vypočítává Abraham, kudy vedla trasa. „Byl to pro mne úplně nejlepší způsob, jak si vyčistit hlavu," prozrazuje motivaci.
Černobyl? Docela jsem koukal
„Jakmile jsem totiž cestou začal řešit nějaké svoje problémy, tak mě hned dopravní situace nebo krásy krajiny přiměly okamžitě převést myšlenky jinam," říká a hned prozrazuje i nejsilnější dojem. „Celý jeden den jsme strávili v Černobylu. Tam jsem docela koukal, že jsou stopy havárie dodnes silně patrné," připomíná zkázu ukrajinské jaderné elektrárny v roce 1986.
„Pro lidstvo je to určitě varující skutečnost, zároveň mi přijde fascinující, jak to tam přebírá příroda. Vidíte dřívější fotky, na kterých jsou náměstí a ulice a teď je na stejném místě les," vypravuje Abraham.
Cesta zahrnovala i návštěvu nacistického vyhlazovacího tábora Treblinka v Polsku, narazil i na památky etnického konfliktu na území bývalé Jugoslávie. „Zejména v oblasti Sarajeva a na kosovské hranici to bylo vidět. V Bulharsku jsme taky objevili opuštěné obrovské rekreační centrum pro soudruhy ještě z komunistických dob, Viděli jsme ale vůbec spoustu zajímavých míst, včetně třeba Drákulova hradu. V Rumunsku byla úžasným motorkářským zážitkem i proslavená horská silnice Transfagarasan, fascinovala mě také černohorská příroda, Plitvická jezera v Chorvatsku nebo některá úplně nedotčená místa na albánském území," líčí nadšeně.
Cestou neřešil, kolik je hodin, nebo jaký je den. „Zastavili si, kde jsme měli chuť a jakmile se začalo šeřit, našli jsme si místo k táboření. Vařili jsme si sami, spalo se pod stanem, takže docela divočina, ale žádný malér se nestal," usmívá se.
Celníci s policajty si řekli o peníze
Potíže nastaly jen na moldavské hranici, kde byl Abrahamův kempinkový nůž označený za zbraň. „Celníci s policajty si vyloženě řekli o úplatky, vyhrožovali nám vězením. Bylo to krajně nepříjemné a nebylo jiné řešení než jim zaplatit. Jak nás prohledávali, otevřeli i peněženku a přesně viděli, že tam máme asi 300 eur. Připravili nás o veškerou hotovost, takže zbytek cesty se vše muselo hradit jen kreditkami," přibližuje i odvrácenou stranu své balkánské anabáze.
Podobně jako letos Balkán už projel Abraham na motocyklu jihoamerickou Patagonii a Skandinávii. „Ohromně si to užívám, takové ježdění na motorce je úplně něco jiného než závodění na okruzích. Vidím spoustu míst, kam bych se jinak nedostal a poznávám místní lidi v té nejpřirozenější podobě," prozrazuje s tím, že by ho lákala takhle volně si na motorce projet i Británii, Island nebo třeba exotický Nepál.
