Hlavní obsah

Turbo mě zradilo na Radhošti, litoval Loprais

Porucha turbodmychadla vyřadila Aleše Lopraise, jediného řidiče, který proháněl tovární Kamazy, tři etapy před koncem letošního Dakaru z průběžné třetí pozice. „To je závada, která se nedala předpovídat, nikdy nás nepotkala. Chybělo nám zkrátka trochu víc štěstí, protože turbo vydrželo ve výškách nad čtyři tisíce metrů nad mořem a doslova explodovalo ve výšce dvanácti set metrů, tedy ve výšce, jakou má Radhošť,“ přiznal Aleš Loprais na čtvrtečním setkání v oblíbeném pražském Konviktu, kam dorazil přímo z letiště po téměř celodenní cestě z Budenos Aires.

Foto: Michal Krumphanzl, ČTK

Aleš Loprais vystoupil na tiskové konferenci 20. ledna v Praze po návratu z Rallye Dakar.

Článek

Co se vlastně stalo v 9. etapě, po níž jste byl diskvalifikován?

Explodovalo turbodmychadlo a zničilo celý tlakový systém. Výkon motoru klesl na nějakých třicet procent a tím jsme ztratili šanci vyjet vysoké strmé duny, na nichž byly kontrolní body. Na Dakaru se sice řeší problémy případ od případu, ale přes přímluvu ostatních týmů, jury postupovala podle regulí. Bodů jsme neprojeli víc. Museli jsme diskvalifikaci akceptovat.

Dalo se závadě předejít?

Dost těžko, to je prostě Dakar. Trubo vydrželo extrémní námahu i v nadmořské výšce přes čtyři tisíce metrů. K závadě došlo v pouhých dvanácti stech metrech, tedy ve výšce jako má přibližně Radhošť. Byl to odzkoušený komponent, který předtím nikdy nezradil, teď doslova vybuchl. Možná budeme v budoucnu měnit turbo preventivně, ale to bychom museli dělat s mnoha dalšími díly, jako Kamaz, který postaví do rána nová auta.

Což ho vozit s sebou...

To pak můžeme vézt i spojku, převodovku nebo další díly, které nás někde zradily předtím. Váha auta by vzrostla nejméně o půl tuny, byli bychom pomalejší. To nelze. Určitým řešením by byl asistenční vůz v závodě, jako to mají velké týmy, ale jeho nasazení přijde na dvanáct miliónů korun. A tyhle peníze momentálně nemáme. Třicet procent rozpočtu kryjí sponzoři, čehož si velmi vážíme, a sedmdesát naše firma. V dnešní těžké době bychom museli udělat nějaký mimořádný obchod, abychom postavili do závodu druhé auto a zabezpečili ho. Připravit ho není problém, to zmákneme za měsíc. Zabezpečit ho také umíme. Ale nemohou se v něm vést dakarští turisté, ale kvalitní posádka, s níž budeme úzce spolupracovat, pak to má smysl.

Je nějaká šance to realizovat?

Zájemců už bylo moc, ale k ničemu. Nyní probíhají určitá jednání, ale zatím je brzy. Určitě na tom budeme pracovat. Nemusí jít nutně o českou posádku, může být zahraniční. Požadavky máme dva - její kvalitu a pak peníze.

Mrzelo vás odstoupení hodně?

To víte, že ano. Kdybychom měli v závodě asistenční kamión, jakých má Kamaz hned několik, turbo bychom vyměnili a pokračovali dál. Jsem přesvědčený, že bychom se udrželi na stupních vítězů v celkové klasifikaci. Ale na druhou stranu máme dobrý pocit, že jsme udělali maximum pro úspěch a nezklamali jsme. Kamazy jsme několikrát porazili.

Z vašeho odstoupení museli mít Rusové radost...

Oni sice když prohrají, tak moc nemluví, ale radost neměli. Jsou to obchodníci a Dakar byl bez nás fádní. Potřebují někoho, kdo s nimi závodí. A to jsme dokázali jako jediní.

Myslíte, že by si s vámi neporadili při šesti autech v závodě, kdybyste jim šli po krku?

V minulosti se několikrát stalo, že blokovali soupeře na trati, ale tentokrát ani jednou. To jim slouží ke cti.

Máte vůbec šanci proti gigantickému továrnímu týmu?

Máme, to jsme dokázali. Jejich tým je předimenzovaný, lepší je menší a fungující, než velký, v němž spousta lidí ani neví, o co jde.

Zkuste srovnat rozpočty Kamazu a Loprais Tatra Teamu?

My máme 0,5 procenta jejich rozpočtu. Disponujeme zhruba pětadvaceti milióny korun. Ani ten rozdíl nechci počítat... Ale peníze opravdu nejsou úplně všechno.

Jaké pozitivní zkušenosti jste si přivezl z jihoamerického Dakaru, kde jste potřetí nedojel?

Měli jsme na Rusy, byli jsme konkurenceschopnější, než jsem čekal. To je obrovská motivace, když si ověříte, že jdete správnou cestou. Odzkoušeli jsme spoustu věcí, které aplikujeme na nový speciál, který chystáme na Dakar 2012. Z loňské tatry postavíme identický závodní vůz, abychom jednak měli rezervu a byli i připraveni na případného zájemce. S tím začneme hned po návratu do Frenštátu. Auta z letošního Dakaru se vrátí přibližně za měsíc. Hned budeme dělat i na nich.

Je mezi Tatrou a Kamazy velký rozdíl?

Váhový limit je osm a půl tuny, oni jsou na něm, my malinko výš. Záleží, jestli je natankovaná nádrž a kolik v ní je litrů nafty. Je rozdíl mít tam čtyři sta nebo osm set litrů nafty. To může dělat i rozdíl jedné tuny. Počítá se čistá váha auta bez paliva. Naše posádka váží dohromady asi tři sta kilogramů, ale při oficiálním namátkovém převažování není sto kilo žádná váha. Zrychlení na sto kilometrů máme podle povrchu i pod třináct sekund, jsme v některých fázích rychlejší, ale zrychlení z nuly na sto kilometru v hodině není podstatné. Kroutící moment máme dobrý. Potřebujeme možná přidat nějaké koníky v motoru. Určitě však zůstaneme u agregátu Deutz. Řešit musíme čtyřicet let starou převodovku, která ničí můj pravý loket. V ní je určitý handicap. Jinak mi auto perfektně sedne, je i dobře vyvážené.

Kdybyste jel pomaleji, třeba by auto vydrželo...

To by pro mne a náš tým nemělo smysl. Dojet čtvrtý, desátý, dvacátý, to nechci. Mě zajímá první až třetí místo a o to budu vždycky bojovat. Jet předem s tím, že jenom dojedu, to by byly vyhozené peníze naše i sponzorů a já jezdit při zdi prostě neumím. Já jsem bojovník. Jedu v každé etapě na hraně zdravého rizika a o vítězství. Nic jiného mě nezajímá.

Jak se osvědčil navigátor Josef Kalina?

Ohromně, a v jeho jednašedesáti letech před ním smekám. Hodně trpěla jeho záda, ale určitě byl přínosem. On sám zatím není rozhodnutý, zda příští Dakar pojede a v jaké roli. Můj velký dík patří celému týmu. Vždycky po soutěži si říkáte, že už nikdy, ale jak se přiblíží nový ročník... Příští rok se má jet v Brazílii, Paraguay nebo Peru. To je další lákadlo.

Prý máte v Jižní Americe velký fan klub, tvořený hlavně fanynkami...

To ano. Nejvíc jich přibylo, když jsme se oholili. Asi nemají rády chlupaté chlapy (smích).

Dal byste přednost návratu na africký Dakar?

Já si nevybírám. Chci jet první ligu, to znamená tam, kde je největší konkurence. A jestli to bude v Jižní Americe, Africe, Rusku nebo Austrálii, je mi jedno.

Na co se chystáte v této sezóně?

Hned začneme pracovat na identickém autě. Jakmile se vrátí vozy z Jižní Ameriky, pustíme se do naší „kobylky“ a budeme pokračovat ve stavbě superspeciálu. Určitě pojedeme Silk Way Rally v Rusku, abychom se znovu před Dakarem poměřili s Kamazy. Hodně chceme také testovat, zejména nové speciální turbodmychadlo. V testech nasimulujete ledacos, ale vysoké duny a teploty kolem čtyřiceti stupňů Celsia i vyšší, určitě ne. To je handicap. Pokud by se do programu vešel nějaký kratší, dobře obsazený závod, na který by byly peníze, byl bych pro.

Reklama

Související témata: