Článek
„Vedle závodních tater musíme nalodit i obě doprovodné tatry a osobní nissan. Tenhle návěs, na němž je Jamalka, měří přes osmnáct metrů a váží i s náhradními díly třicet tun,“ řekl Právu šéf doprovodu Leoš Loprais, syn šestinásobného vítěze Dakaru Karla Lopraise a bratranec jedničky týmu a velkého favorita Dakaru Aleše Lopraise.
Bude-li třeba, obětují se
„Letos nebudu mluvit o tom, že chceme vyhrát, ale pojedeme tak, abychom byli ve výsledkové listině co nejvýš. Na startu bude nejméně deset kamiónů schopných zvítězit. Z toho nejméně tři tovární Kamazy. Budeme se snažit s nimi bojovat,“ pravil skromně Aleš Loprais, který armádu továrních kamazů porazil u nich doma na Silk Way Rally.
„Naše posádka se bude především učit. Budeme se držet co nejblíže Aleše, abychom mohli splnit i druhou funkci, a tou je v případě potřeby splnit roli asistence, která dá první posádce potřebný díl,“ řekl Tomáš Vrátný, řidič krásné černozlaté Tatry 815. „Nejdeme na výsledek, ale chtěli bychom vyhrát soutěž Miss Marathon. Tohle je první černá tatra v historii startů na Dakaru,“ dodal s úsměvem.
„Ještě v sobotu běhal kolem auta se zlatým sprejem,“ špičkoval kolegu Aleš Loprais. „Určení, že naše posádka s Jamalkou je číslo jedna, vzešla z výsledků Silk Way Rally. Pokud bychom měli problémy a Tomáš byl rychlejší, role se obrátí. Jinak vezeme snad všechno, co se týká náhradních dílů, protože podle zákona schválnosti se pokazí jen to, co nemáte,“ říkal Loprais.
Ernst si vybral sám
Zatímco úplným nováčkem na Dakaru bude v tatře Tomáš Vrátný, protože mechanik Radim Pustějovský i navigátor Ota Měřínský už zkušenosti s Dakarem mají, v Lopraisově posádce je novicem navigátor Michal Ernst, který jezdí soutěže se Semerádem. „Tahle nabídka byla lákavá. Je to výzva, i když jsem si při testech vyzkoušel, že se jedná o úplně jiný sport a společný je jen název rallye. Ale chci to zkusit a být platným členem posádky. Práci s navigací už jsem zvládl,“ říkal Michal Ernst.
V Lopraisově tatře si vybral místo uprostřed. „Nejméně to tam skáče, což je dobré pro navigátorovy oči. A také ho mám při ruce, když udělá chybu, abych mohl hned vykonat trest,“ pravil s úsměvem Aleš Loprais. Ota Měřínský sedí ve druhé tatře klasicky na sedačce vpravo, uprostřed je mechanik.
Penicilín nechybí
Na odjezd Lopraisova týmu se přišlo podívat na dvě stě fanoušků. Ti měli možnost se posadit i za volant černé krasavice, která musí i do Francie po svých. Tatra Jamal zůstala na přívěsu, princezna se zkrátka vozí, ale Leo Loprais ochotně ukázal i zázemí nástavby, kde je ložnice, dílna a sklad. Každý centimetr je dokonale využitý. Především Aleš Loprais a Karel Loprais rozdali desítky autogramů a fotili se ochotně s každým, kdo je požádal.
„Ještě večer překročí naše kolona hranice. V pondělí musí kolona dorazit do Le Havru. Posádky a část doprovodů odlétá do Buenos Aires 28. prosince, o den později převezmeme auta a na Nový rok je start v Mar del Plata. Doma teď zahálet nebudeme. Připravujeme totiž třetí závodní auto na příští sezónu. Doufám, že nám na Dakar nic nechybí. Máme i třicet litrů valašského penicilínu, pro ty, kdo neznají slivovice,“ prozradil při loučení Aleš Loprais.
