Článek
Upřímně, čekala jste, že by pro vás šampionát mohl skončit takovýmto úspěchem?
Já chtěla strašně moc být aspoň do třetího místa. Věděla jsem, že Rusky do toho půjdou, ještě jsem myslela, že víc bude zlobit Stambolovová z první dráhy. Naštěstí to bylo jen mezi mnou a Ruskama.
Užila jste si momenty po vítězství? Váš triumf trochu zanikl v oslavách francouzského rekordu tyčkaře Lavillenieho…
Moc ne, já šla aspoň pozdravit české fanoušky. Ale užiju si to na těch stupních.
Měla jste vůbec síly na vítězné kolečko?
Hodně špatně se mi vydýchávalo. Naštěstí ta radost byla tak veliká, že to člověka přejde.
Trenérka Blažková málem přepadla přes ochoz, když vám gratulovala…
Pravda, že se vyvěsila dost, ale já bych ji udržela. (úsměv)
Na Zlaté tretře jste senzační vítězství oplakala. Teď jste slzy v očích neměla?
Kdyby ta atmosféra byla o něco lepší, tak by slzička asi ukápla. Jsem za to strašně ráda, slzičky přijdou v neděli na bedně.
Kdy vám došlo, že už zlato napustíte?
Já si ještě na poslední rovince říkala: „Super, máš medaili, tak bojuj, ať tě nepředběhnou zezadu.“ To je moje výhoda, že to skoro nikdy nepřepálím, tak mám v závěru dost sil.
Navíc skvělý osobní rekord 51,73, překvapil vás takový čas?
Určitě. Hlavně je to dobrý základ pro venkovní sezónu. Chtěla jsme běžet hlavně pod 52, to jsem splnila, k tomu zlatá medaile, jsem moc spokojená.
Povzbudily vás předešlé úspěchy českých atletů? Halou zněla česká hymna pro Petra Svobodu, výškař Jaroslav Bába získal stříbro…
Určitě. Já přišla do haly zrovna, když Jarda skočil 234, tak jsem byla docela v šoku. Ne, že bych mu nevěřila, ale říkala jsem si, že to tu může uletět i mně.
Stehenní svaly jakožto následek pádu na kostrč, vás nezlobily?
Naštěstí ne, už jsem to necítila ani v pátek. S pomocí doktorů jsme to vyléčili.
Teď přijde oslava?
Určitě. Party závodníků má být v neděli v Disneylandu, tam se těším už teď.
