Článek
Ve škole si jako učitelka českého jazyka a tělesné výchovy vzala náhradní volno, její hodiny převzali kolegové. Ale v pátek dopoledne měly děti volnější režim. „Kolegyně, která za mě suplovala, psala, že dětem přenos pustí,“ usmívala se Hálová.
Začala v pětadvaceti
Ve svém takticky vedeném rozběhu skončila čtvrtá, ani s časem 2:06,85 nemohla pomýšlet na postup. Přesto start v Bělehradě považovala za svůj splněný sportovní sen. „Vždyť chodím do práce, mám sedmiletého syna, atletika je můj koníček a tohle je takový můj vrchol v rámci toho koníčku,“ vyprávěla.
Její atletická kariéra přitom začala až v pětadvaceti letech zajímavou shodou okolností. „Já jsem do devatenácti plavala, pak jsem si během vysoké školy dala pauzu, a v pětadvaceti začala běhat,“ líčí.
„Poznala jsem totiž svého současného manžela, který je trenér atletiky. A mě nebavilo na něj pořád čekat na stadiónu, než skončí tréninky, tak jsem se k nim přidala,“ popisuje s úsměvem.
Končit ještě nehodlá
Tehdy nemohla tušit, že to dotáhne až mezi širší evropskou elitu. „Je náročné všechno skloubit, chce to spoustu odříkání, kromě rodiny, práce a běhání už není na nic čas. Ale syn to chápe a fandí mi, i když to občas odnáší i on, tak snad mi to nikdy nevyčte,“ doufá Hálová, která se v létě věnuje převážně čtvrtce překážek.
A i v atleticky veteránském věku hodlá pokračovat, vždyť běhá nejlepší časy kariéry. „Sice jsem nejdřív tvrdila, že když mám teď vrchol za sebou, mohla bych toho nechat, ale manžel mi říkal, ať na to zapomenu. Ještě tam nějaké rezervy jsou,“ věří.