Článek
Jak jste si vychutnal rozlučku s mítinkem, na němž jste startoval už podeváté?
To bylo úžasné! Nečekal jsem hymnu a vlajku na tribuně, moc příjemné. Lidi mě tu vždycky podporovali a ukazovali, jak mě mají rádi, proto jsem sem tak často jezdil. Čekal jsem, že se fanoušci se mnou hezky rozloučí, ale tohle překonalo má očekávání.
Co vám běželo hlavou za cílem?
Byly to smíšené pocity. Věděl jsem, že to nebyl perfektní závod, ale diváci mi tu vždy aplaudovali, ať se děje, co se děje.
Jak se změnila Zlatá tretra od roku 2006, kdy jste tu byl poprvé?
Pro mě je pořád stejná. Pokaždé cítím z diváků tu energii. Ať prší nebo ne, lidi fandí, což jsem jinde nezažil. A to jsem byl na hodně místech, kde diváci při ošklivém počasí nepřijdou. Tady byly vždycky ohromnou podporou.
S časem 10,06 jste asi spokojený nebyl.
Nebyl to dobrý závod, spíš pomalý, bych řekl. Vím, že mám před sebou hodně práce, ale když zůstanu zdravý, půjde to.
A jste zdravý? Za cílem jste se protahoval…
Trochu cítím záda, jak jsou stažená, ale to se stává. Nezranil jsem se, ale pojedu do Německa za svým doktorem, aby zkontroloval, jestli je všechno v pořádku, pak mě čeká další mítink v Monaku.
Směrem k mistrovství světa jste tedy optimistou?
Každý rok říkám, že tolik nezáleží na jednom výsledku, podstatné je, co přijde na šampionátu. Teď budu prostě dřít, abych se dostal do formy. A když nemá můj kouč obavy, nemám je ani já.
Co jste říkal na historické maximum Jihoafričana Wayda van Niekerka na třístovce. Může být tím, kdo vás nahradí na pozici atletické hvězdy číslo jedna?
Určitě, je na dobré cestě. A hlavně je to super člověk, skromný, mám ho rád.
