Jsem černý kůň, tvrdí o sobě Hejnová. Americká hvězda ji nezdraví

Na Londýnský stadión nedá dopustit. Olympijským bronzem před pěti lety zde nastartovala svoji sérii úspěchů, vedlo se jí zde i při Diamantových ligách. „Vzpomínky se mi vybavily,“ přikyvovala.

„Už jsem tu přemýšlela, jak olympiáda byla skvělá, povedlo se mi to tu a bylo by krásné na to navázat. A zatím všechno nasvědčuje, že by to mohlo dopadnout dobře,“ vykládala se spokojeným úsměvem.

I vzpomínky na úspěchy minulé dodávají české rekordmance sílu. „Když si člověk řekne, že je to tu dobré, tak to nemůže být špatné. Pořád si říkám, že to dobře dopadne, jsem připravená a běží se mi o to líp,“ líčí.

Začátek sezóny měla po změně trenéra vlažnější, ale už poslední mítinky před šampionátem pod vedením Dany Jandové ukázaly vzestup formy. „I tréninky. Běhala jsem rychle, teď se k tomu přidají diváci. Mám správné závodní naladění a na šampionátech vždycky předvedu víc, než na co mám. Proto jsem se tak těšila, až začnu závodit,“ pokračovala v dobrém rozpoložení.

Podle letošních tabulek není hlavní favoritkou. Těmi jsou Američanky, které předvedly na domácí kvalifikaci zřejmě nejlepší závod historie, jenže většina z nich už se pak výkonům z Eugene nedokázala přiblížit. „Já se trochu pořád cítím jako černý kůň závodu. Jen já a trenérka víme, jak na tom jsem. Ale věřím, že udeřím zezadu a prodám, na co mám,“ plánuje.

S Američankami ji žádný vřelý vztah nepojí, pozdravu se od nich Hejnová nedočká. „Jsou zvláštní. Asi, že jsou Američanky, tak jsou trochu nafrněné. Cassandra Tateová je v pohodě, s ní se normálně bavím. Ale Dalilah dělá, že mě nevidí,“ říká Hejnová o Dalilah Muhammadové, vedoucí ženě letošních tabulek i nejrychlejší překážkářce v rozběhu.

„Ale já se tím netrápím,“ mávne rukou české eso. Mnohem radši si pročítá povzbudivé vzkazy od fanoušků. „To mi dodává energii,“ říká. V úterním semifinále a snad i čtvrtečním finále ji bude potřebovat.