Článek
"Dal jsem do toho všechno. Na konci mi nezbyl ani kousíček sil," prohlásil po finiši na 5000 metrů, v němž mu loučení pokazil o jedenáct let mladší Muktar Edris z Etiopie. Farah stejně jako na desítce svedl velkou taktickou bitvu s africkými soupeři, kteří se ho od roku 2011 marně snažili zastavit.
"Snažil jsem se hlídat každé zrychlení, ale oni měli plán. Někdo se obětoval a ten nejlepší zvítězil," zhodnotil závěr závodu, v němž zůstal na chvíli uzavřen za hradbou soupeřů a na rozdíl od běhu na 10.000 metrů se nedokázal včas prosmýknout dopředu.
Loučil se s deseti zlatými medailemi z mistrovství světa a olympijských her a jeho odchod znovu rozvířil debaty na téma, jestli je nejlepším vytrvalcem všech dob. Podle předsedy IAAF a Farahova krajana Sebastiana Coea si tuto poctu víc zaslouží Haile Gebrselassie. Etiopský vytrvalec má sice jen šest zlatých, ale k tomu celkem devět světových rekordů včetně maratonu.
Pro Faraha rekordy nikdy nebyly důležité. V historických tabulkách na 10.000 metrů je až šestnáctý téměř půl minuty za světovým rekordem Kenenisy Bekeleho z Etiopie. Na poloviční trati je dokonce až na 31. místě. Ale jeho kouzlo vždy spočívalo v dokonalé přípravě na vrchol sezony a ve skvělém taktickém zvládnutí nejdůležitějších běhů.
Teď ho čeká nová výzva v podobě maratonu, s nímž nemá prakticky žádné zkušenosti. Nejdelší trať běžel zatím jen jednou, před třemi lety v Londýně skončil osmý v průměrném čase 2:08:21.
Závody na dráze mu prý určitě budou chybět a při sobotním loučení mu i ukápla slza. "Byla to dlouhá a úžasná cesta. Ale jak stárnu, je to stále těžší. Proto jsem tuhle kapitolu uzavřel. Uvidíme, co dokážu na silnici," řekl Farah.
