Článek
„Jak se cítím? No jako skoro stoletý člověk,“ pousměje se Zátopková, která se jako Dana Ingrová narodila 19. září 1922 ve Fryštátu, který dnes spadá pod Karvinou.
A ve stejný den přišel na svět o šedesát kilometrů dál v Kopřivnici i její osudový muž, jemuž pak neřekla jinak než Ťopek – vytrvalec a čtyřnásobný olympijský vítěz Emil Zátopek, který zemřel v listopadu roku 2000.
Z úrazu se zotavila
Zátopkovou potkala nepříjemnost loni krátce po 94. narozeninách, kdy si při pádu zlomila nohu v krčku. Po operaci se ale dokázala zotavit a opět se postavila na nohy.
„To jsem ráda, že ještě trochu chodím. Do dvaadevadesáti let mi to nepřišlo, ale teď už je mi jasné, že mě to stáří klofe a život je čím dál komplikovanější,“ vypráví Zátopková s tím, že na sebe musí být opatrnější.
„Musím se rozcvičit, vzít berličky a dát si pozor, abych nespadla. To je pro mě nejhorší, že člověk dělá všechno strašně pomalu. Z atletiky jsem byla zvyklá na rychlost, teď třeba v domácnosti všechno zvládnu, ale strašně mi to trvá a rozčiluje mě to,“ přiznává Zátopková, která po helsinském zlatu v roce 1952 získala ještě stříbro v Římě o osm let později, dva evropské tituly a držela i světový rekord.
Slavila i na Moravě
Oslavy jubilea už jí začaly před dvěma týdny, kdy dorazili první gratulanti, vyrazila i na Moravu do svých oblíbených Vacenovic, odkud pocházejí její rodiče. A dárky? Na ty si Zátopková nepotrpí.
„Dostala jsem třeba krásnou kytici od jedné bývalé svěřenkyně. Ale já nic nepotřebuju. Mám kolem sebe řadu kamarádů a dobrých lidí, kteří mi pomáhají překonat ty problémy, které s sebou přináší stáří,“ ujišťuje Zátopková. „A když se můžu s nimi sejít a něčemu zachechtat, z toho mám největší radost,“ vypráví.
Oštěpařská radost
A radost jí, stejně jako celý život, dělá také atletika. Vždyť v její disciplíně čeští oštěpaři Barbora Špotáková, Jakub Vadlejch a Petr Frydrych vybojovali letos tři světové medaile a dva triumfy v Diamantové lize. „Já jsem na atletiku odmala zatížená, toho se nejde zbavit. Baví mě koukat, jak se ti druzí honí,“ usmívá se.
„A z toho, jak nás oštěpaři zviditelňovali po celém světě, jsem měla ohromnou radost,“ ujišťuje Zátopková, která se po konci své kariéry v roce 1962 věnovala trenérství stejně jako její mužský nástupce Jan Železný.
„Je úžasné, že se do té trenérské práce zažral, pořád ho to baví a ty mladé má kdo učit tuhle krásnou disciplínu,“ cení si atletická legenda.
