Článek
Garry Patton je inženýr v důchodu a ve svém volném čase pomáhá jako dobrovolník jiným důchodcům se zajištěním zdravotní péče. „Sedím takhle vedle hromady 65letých lidí a říkám si: Člověče, jsem hrozně rád, že nemám jejich fyzickou kondici!" Garryho fyzička nevznikla jen tak, jako nějaký přírodní úkaz. Ne, tomuto dědovi se daří zůstat fit díky píli, vytrvalosti a odhodlání. Svým cvičením obhajuje i svoje běžecké výkony. Těžko si jinak představit, že nastavíte nový světový rekord ve své věkové kategorii, když běháte jen 24 kilometrů za týden!
Pattonův trénink má svůj pevný jízdní řád a je založený na posilování. Běhá vlastně jen každý třetí den. Jeden den zvedá činky, jeden den věnuje cross trainingu a až ten třetí běhá. Každé ráno navíc stráví půlhodinu děláním dřepů, kliků a angličáků (vzpor-dřep-výskok ‒ pozn. red.) a každý den se také protahuje. Ani jeho běžecký trénink není jednotvárný. Jednou běhá kopce, jednou si dá jedenáctikilometrový běh s vkládanými rychlými intervaly o 1200 metrech a do třetice běhá intervaly na dráze. Ten samý běžecký trénink tak absolvuje jen jednou za devět dní.
Gary Patton (71) just ran 5:29.81 to break the 70+ indoor mile world record at the @NYRR Night at the Races! 💪🏆 pic.twitter.com/BAPgIXr2Yh
— The Armory (@ArmoryNYC) 8. prosince 2017
Není tedy divu, že Patton dominuje ve své věkové kategorii běžeckému poli už dobrou desítku let. Už si vydobyl i nějaké americké rekordy na středních tratích. Světový rekord na jednu míli mu ale dlouho nedával spát. Pokusil se o něj už loni. Tehdy ovšem chybělo dvě a půl vteřiny. Letos se do míle pustil s vervou, zároveň se však snažil zachovat chladnou hlavu. Možná až moc. Tak se totiž stalo, že už v půlce bylo téměř jasné, že to zase nevyjde. Ale pak se něco přihodilo...
„Tu první půlku jsem dost podělal. Když jsem viděl, že jsem pozadu už o čtyři vteřiny, moje první myšlenka byla: Sakra, teď to prostě zkusím nakopnout a uvidím, jak dlouho to můžu vydržet," říkal v cíli už s úsměvem novopečený rekordman. Tvrdí, že za své úspěchy může děkovat velké různorodosti tréninku. „Nemám žádná zranění, což je moje největší výhoda oproti ostatním," říká přesvědčivě borec, který od roku 2008 nevynechal jediné národní mistrovství.
„Když je vám dvaasedmdesát a nemáte žádné větší zdravotní trable, znamená to, že pár věcí děláte správně. A taky že máte obrovské štěstí," říká moudře muž, od nějž bychom se mohli učit.
