Radovat se začnu až v teple, těší se zmrzlá Davidová. Po stříbru je ve hře o křišťálový glóbus

Když uvážíte, že už ve slovinské Pokljuce skončila ve vytrvalostním závodě třetí a nyní za oceánem druhá, není ani divu, že jí patří první příčka průběžného pořadí s náskokem 16 bodů na Italku Vittozziovou.

Na březnovém mistrovství světa ve švédském Östersundu tak Davidová pojede poslední vytrvalostní závod sezóny (měl by být na klasických 15 km) nejen o medaili, ale zároveň i o malý křišťálový globus pro vítězku disciplíny.

Teplota v Canmore ve čtvrtek po poledni tamního času vyšplhala z brutálních mrazů na minus třináct stupňů Celsia, přesto nejmladší z reprezentantek vyrazila na trať s oblepenými tvářemi. Černá hřejivá náplast jako by ale ještě zvýraznila její odhodlání.

Ke svižnému běhu přidala i čtyři čistě odstřílené položky. „Bezproblémová střelba, centrová, žádné kalibry, zvládla to naprosto úžasně. Výkony stabilizovala. Začala si věřit a opravdu v té střelbě udělala pokrok. Je tam znát ta jistota i na tréninku," chválil ji asistent trenéra žen Jiří Holubec.

Davidovou mohla taková slova hřát, ale v cíli byla vážně dost zkřehlá. „To víte, že jsem strašně ráda, ale taky jsem tak zmrzlá, že mi to ani nemyslí a nevím, jestli se dokážu úplně radovat dřív, než mě odvedou někam do tepla," líčila Davidová do kamery České televize.

„Ležky jsem si opravdu hodně hlídala, před úvodní jsem i cvakala kvůli úpravě mířidel. První stojku ani nevím, jak jsem odstřílela, tu poslední jsem se už klepala, o to víc mě těší, že byla taky čistá," uvedla Davidová, kterou hodně těšilo, že si formu z italské Anterselvy, kde před dvěma týdny slavila premiérový triumf v kariéře, převezla i za oceán.

„Opravdu každý závod je jiný, beru to pořád s velkou pokorou a nemůžu slíbit, že to už nebudu mít na té houpačce nahoru, dolů," mínila Davidová, která mezi biatlonovými povinnostmi stihla dodělat i všechny zkoušky zimního semestru na České zemědělské univerzitě.