Článek
„Hlavně, aby mi vydrželo zdraví,“ přeje si Michal Šlesingr, kterého již několikrát během jeho kariéry skolila nějaká nemoc a nemohl tak prodat to, co měl natrénováno. „Letos se zatím držím. Doufám, že to tak zůstane. Jsem na sebe o něco opatrnější než dřív a asi na tom má svůj podíl i otužování. Častěji jsem zařazoval ledovou vanu,“ prozradil rodák z Ústí nad Orlicí.
Stejně jako celý tým i on pilně trénoval manipulaci se zbraní, která by jeho střelbu měla zrychlit a tím získat cenné vteřiny. „Hledat nějakou zásadní změnu po všech těch letech není nic jednoduchého. Když ale vidím, že mě to někam posune, je to výzva,“ řekl držitel stříbra a bronzu z mistrovství světa v roce 2007 s tím, že na nadcházející sezónu už se těší.
„Motivaci určitě stále mám. Vlastně každý povedený závod mě dál motivuje,“ vysvětloval. Jakou má formu, ale neprozradil. „Nejsem člověk, který by dokázal říci, jak na tom je. Málo dám na své pocity. Někdy se cítím dobře a závod mi nevyjde. Nebo naopak. Říkám si, co na trati budu dělat a ve finále pak zajedu velmi slušně. Takže uvidím. První závody mi napoví, jak na tom jsem ve srovnání s ostatními,“ vysvětloval.
Po skoku je živější
Energií na dlouhou sezónu Michala Šlesingra nabíjí také jeho záliba - base jumping. „V létě jsem v Itálii absolvoval asi šest skoků ze skály. U Mělníka jsem pak zkusil tzv. výškový skok z antény,“ pochlubil se. Co vlastně úspěšného biatlonistu na tak nebezpečném sportu láká? „Hlavně ten adrenalin. Nedá se to srovnat se závodem. U base jumpingu překonávám svůj strach, zatímco na startu závodu jde o stres, je tady obava, aby mi to vyšlo, abych udělal co nejlepší výsledek. Nejde tu o život. Po seskoku jsem v euforii, jsem živější, a to mě nabíjí,“ líčil s nadšením.
A radost udělal i své ženě a dcerce, když si koupili koně. „Manželka dříve jezdila hodně, tak jsme se rozhodli, že si pořídíme koně. Je to menší plemeno a jmenuje se Miami, my jí ale říkáme Mája,“ uzavřel s úsměvem Michal Šlesingr.
