Nové Město, pro Čechy závod bez informací. Jak vytěžit z kraválu co nejvíc?

„Na to se připravit nedá. Čekám určitě velký masakr podle toho, co jsme tu zažívali dřív. Ale teď se zdá, že to bude ještě větší,“ vyprávěl zarostlý Šlesingr, když se rozhlížel po areálu plném montovaných tribun, které by denně mělo zaplnit až třicet tisíc diváků.

Dobře ví, že hlučící kotel dokáže výrazně pomoct, ale i uškodit, když závodník nedokáže s jeho energií správně pracovat. „Je hrozně těžké nepřepálit hned prvních sto metrů, když je takový kravál,“ popisuje Šlesingr.

„Člověk se musí udržet na uzdě a nepodat se tomu, aby se vyhecoval a pak sotva dolezl. Zároveň vás ale ta kulisa umí vyburcovat,“ hlásí majitel kompletní sady medailí ze světových šampionátů.

Další úskalí přichází na střelnici. „Ale tam mi to přijde lepší u nás než třeba v Německu,“ srovnává s tradiční biatlonovou velmocí. „Kravál je tam podobný, ale řídí se hlavně německými závodníky. Když je vedle mě na střelnici domácí závodník, lidi se řídí jeho rytmem, který je jiný než můj. Takže můžou jásat, když já teprve spouštím ránu,“ vypráví.

Šlesingr dokonce v minulosti v Novém Městě zkoušel i špunty do uší, aby se oprostil od bouřlivé atmosféry. „Ale pak člověk mnohem víc vnímá svůj tep i dech, tak jsem se rozhodl, že je lepší soupeřit s rachotem zvenčí, než vnímat, jak jsem zadýchaný,“ vysvětluje.

Specifikem domácích závodů můžou být i překvapené výrazy biatlonistů v cíli. Na trati se k nim totiž mnoho zpráv od trenérů a servismanů přes hlasité povzbuzování nedostane. „Na to jsme si zvykli, že v Novém Městě jedeme závod bez informací,“ usmívá se Šlesingr. „Ale je fajn, že na trati je víc obrazovek, tak se můžeme častěji podívat,“ hlásí.