Článek
Dlouho jste důvod k takové radosti neměl.
Už mi to chybělo. Byl to povedený závod, na bednu pořád ještě kus chybí, ale i tak můžu být maximálně spokojený. Dal jsem si za úkol tu odjet tři závody (nominovat se i do stíhačky a závodu s hromadným startem), což jsem splnil, tak už tu nemám co ztratit.
Potřeboval jste takový výsledek pro svoji pohodu?
Rozhodně. Ve středu si ze mě dělal srandu nás biochemik Emil Bolek, že bych měl jít do závodu jako do Kolbenky, prostě nic neřešit a udělat to jako svoji práci. Myslím, že se mi to povedlo, jsem strašně rád.
Kde jste nechal sekundy chybějící k útoku třeba i na stupně vítězů? Na třetí místo jste ztrácel šestnáct sekund…
Spoustu jsem jich nechal na ležáku, to bylo ukrutně pomalé, trochu mě ta atmosféra svázala. Stoják už byl dobrý, rychlý. První dvě rány jsem dal na jistotu, pak už jsem to odstřílel ve slušném rytmu.
A po běžecké stránce?
Začal jsem trochu pomaleji, s rezervou. Jak je to tu strašně hrbolaté a občas plotny, tak kolikrát čím víc chcete, tím víc ztrácíte. A ani v posledním kole to nebylo trápení.
Dodá vám takový výsledek sebevědomí?
Už dva závody v Pokljuce nasvědčovaly, že by to mohlo být dobré. Jsem rád, že jsem to potvrdil, to je psychická vzpruha.
Jste spokojený, jak jste se popasoval s bouřlivou atmosférou v areálu?
Už před závodem jsem se snažil vybavit, co mě asi čeká. Ale na ten rachot se stejně nedá připravit, protože když sem přijdete, je to fakt šleha, něco neskutečného. Možná mě to na tom ležáku i překvapilo. Sekundy jsem tam nechal, ale byla to nula a ta se počítá.
