Článek
Po jedné chybě na druhé střelbě se obhájkyně velkého glóbu propadla na jedenácté místo. Jenže na lyžích doslova letěla, za dvoukilometrový okruh stáhla 20 sekund! I šéftrenér Ondřej Rybář kroutil hlavou. Obávanou střelbu ve stoje zvládla poprvé čistě, zbývala poslední položka. „To už jsem se radši nekoukal,“ přiznal trenér žen Zdeněk Vítek.
Z tribun se ale ozvalo pětkrát vítězoslavné „Heej“, Rybář radostně poskočil a Koukalová odjížděla do posledního kola jako první. Předseda biatlonového svazu Jiří Hamza už si chtěl s Rybářem vítězoslavně plácnout. „Ještě ne,“ byl Rybář radši opatrný. O pár minut později ale už přijímal gratulace od Hamzy i všech trenérských kolegů.
Maminka měla Vánoce
Koukalová se zahalila do české vlajky a do mikrofonu děkovala divákům. „Nevíte, komu ta vlajka patří? Já ji vrátím, nechtěla jsem ji nikomu odcizit,“ ujišťovala na tiskové konferenci.
Domácí triumf byl pro ni emotivní i proto, že mezi prvními gratulanty byli manžel i maminka. „To je úžasná tečka. Já věděl, že Gábina tu má formu. Po závodech nebyla znechucená, jak ji všechno bolelo, ale šťastná, že jí to krásně jelo. Tohle se zažije jednou za život,“ vyprávěl Petr Koukal, bývalý badmintonista.
I na mamince Gabriele Soukalové, stříbrné z běžecké štafety na ZOH v Sarajevu 1984, byly znát emoce. „Moc jsem jí to přála, pro mě jsou tohle super Vánoce,“ líčila a její dcera si slov moc vážila. „Odmala nedávala moc najevo city. Jsem vděčná, že i přes to bouřlivé období se mě rodiče snažili udržet u sportu,“ vyznala se Koukalová.
