Hlavní obsah

Moravec děkoval Rakušanům za gesto. Pohodu hledal v babském sněmu

Oberhof

Ze sedmi pokusů zatím ani jednou v sezóně nepronikl v individuálním závodě do elitní dvacítky, přesto trojnásobný olympijský medailista Ondřej Moravec vyhlíží pokračování biatlonového Světového poháru v německém Oberhofu (sprint v pátek od 14.15) s optimismem. Přes Vánoce totiž zamířil za přípravou do Hochfilzenu, a podmínky i pomoc od rakouského týmu si nemohl vynachválit.

Foto: Český biatlon - Petr Slavík

Český biatlonista Ondřej Moravec (ilustrační foto)

Článek

Jak jste tedy strávil období mezi třetím a čtvrtým dílem Světového poháru?

Hned tři dny po závodech ve Francii jsem na dva týdny odjel do Hochfilzenu a udělal jsem dobře. Podmínky byly super, snad kromě prvního tréninku byly o sto procent lepší, než jsem viděl, že panovaly v Česku. Musím poděkovat rakouskému týmu, protože jsem neměl s sebou trenéry, tak mi moc pomohla skupina kolem Simona Edera a jejich trenérka Sandra. Zůstal jsem zdravý, trénink běžel, jak měl, a i při exhibici na Schalke to vypadalo, že dokážu jet s kýmkoliv, pokud to bylo třeba. Takže na Oberhof bych měl být připravený dobře.

V čem vám trenérka Sandra Flungerová nejvíc pomáhala?

Hlavně při nástřelu, člověk nemusel po každé položce vstát, jít se podívat do dalekohledu. Když jsem minul, ukázala mi, kam to bylo, zařídila posilovnu, když byla třeba.

Jaký byl trénink se Simonem Ederem?

On byl nějaký nachcípaný, moc toho neodtrénoval. Byl tam jen pár tréninků, ani nejel na Schalke, pak se připravoval oddělený od skupiny. Ještě tam s námi trénovala Norka Tiril Eckhoffová plus skupina rakouských závodnic, takže takový babský sněm. Na běžecký trénink to pro mě bylo k ničemu, ale na střelnici je Lisa Hauser jednou z nejrychlejších holek. Vleže jsem se na ni nečapal ani náhodou, ve stoje pro mě byla dobrý soupeř, bylo fajn, že jsem tam měl psychický pres, když člověk chce někoho porazit.

Je taková výpomoc mezi zeměmi v biatlonu běžná? Zvlášť v olympijské sezóně…

U nás trénujeme všichni dohromady, zatímco rakouský tým je rozdělený do tolika skupin, že jsem to v životě neviděl. Sandra má tři až čtyři lidi ze svěťáku včetně Simona. Kdyby přijel někdo k nám, samozřejmě člověk vždycky pomůže při nástřelu, to je slušnost. A Sandra mi to sama nabídla, já byl připravený, že by mi případně asistovala (manželka) Verča. Uvítal jsem, že mi pomohli, to bylo příjemné gesto.

Reklama

Související témata: