Hlavní obsah

Vítková si po třech letech splnila přání. Ale bylo to psychicky náročné, přiznala

Michal OsobaPrávo

Místo závodní kombinézy oblékla elegantní červené šaty a ještě jednou si připomněla povedenou sezónu. Bronzová medailistka z her v Pchjongčchangu Veronika Vítková si z vyhlášení Biatlonisty roku odnesla druhé místo a cenu fanoušků.

Foto: Michal Kamaryt, ČTK

Veronika Vítková pózuje s trofejí při vyhlášení Biatlonisty roku.

Článek

Bylo příjemnou změnou se obléct do společenských šatů?

Pravdu? V tom sportovním se asi cítím lépe. (úsměv) Ale šaty jsem vybrala docela rychle.

Pořád ve vás doznívá úspěšná sezóna?

Určitě mě nakopla do další přípravy, zvlášť po té předchozí zimě, která se vůbec nevyvedla. Celou sezónu jsem šla krůček po krůčku nahoru a vyvrcholilo to medailí na olympiádě.

Už tedy vyhlížíte přípravu na novou sezónu?

Ano, už prý máme začít trénovat, tak se těším. Neměla jsem vyloženě ležící volno, ale odpočívala jsem spíš psychicky.

Vy už víte, kdo vás bude trénovat?

Zatím ne.

Je to nepříjemné?

Je to hodně zvláštní pocit. Ale doufám, že to vymyslí dobře a budeme z toho pak v sezóně těžit.

Říkala, že jste neměla ležící volno. Co jste tedy stihla?

Pořád jsem se hýbala. Nejdřív skialpy, pak jsme přešli plynule k lezení po skalách.

Na skialpech jste s přítelem vystoupali i na vrchol Zuckerhütl.

Přesně tak, po třech letech. Dřív jsme se tam nedostali kvůli počasí, teď bylo teplo a nádherně. Pro mě byl obrovský zážitek, že jsem nasadila mačky a s cepínem lezla na vršek.

Dalo vám to zabrat?

Nebylo to fyzicky náročné, spíš psychicky, když jdete kus po kamenech a sněhu bez jištění, tam jsem se dobře necítila. Třeba na skalách mi výška nevadí, ale tady, jak jsem nebyla jištěná, jsem pořád měla v hlavě, že když uklouznu, poletím dolů. To bylo nepříjemné.

Reklama