Vyrostl na videích světové ikony. Pak se s ní pobil. Teď je tu další legenda

Když jsem začínal s thajským boxem, tak jsem vyrůstal na videích tohoto borce a o pár let později se mi dostalo pocty s Buakawem poměřit síly. Dalo by se říci, že to byl pro mě nejtěžší zápas kariéry, co se týče celé přípravy, ať už po fyzické stránce, tak i po psychické. Jsem za tento zápas velice rád, i když jsem ho nevyhrál. Odnesl jsem si hodně zkušeností a zážitek na celý život.

Buakaw je nejznámější ikonou thajského boxu. V hokeji by to byl asi Jaromír Jágr a ve fotbale Lionel Messi.

V thajském království je thajský box národním sportem. Něco jako u nás hokej a fotbal. Dokázal se prosadit na světové scéně a porážet ty nejlepší bojovníky světa. Celý život obětoval pouze tréninku a zápasům. Se sportem začal již v útlém věku. Jeho výjimečnost je velká chuť po vítězství a tvrdost.

Je to tak. Jsem za to opravdu rád. I když pravidla nebudou v Muay thai, ale v K1, tak je to pro mě další výzva v mé sportovní kariéře.

Kraus už není nejmladší, je mu 38 let, ale tím bych ho určitě nechtěl nějak podceňovat, chci tím říct, že dneska jsou větší šance ho porazit než před několika lety, kdy byl na vrcholu slávy. Každopádně je to velice zkušený zápasník a nebude to vůbec lehké.

Jde o velkou prověrku. Není pro mě ani tak důležitý výsledek zápasu, ale spíše to, jestli se někam posunu ve své kvalitě zápasníka. Ale samozřejmě chci vyhrát!

S thajským boxem jsem začal, abych si zlepšil fyzičku na fotbale. Jenže jsem thajskému boxu propadl a s fotbalem skončil. Dříve jsem o bojových sportech, zvláště o boxu a thajském boxu, smýšlel úplně jinak. Jak se mohou ti blázni mlátit do hlavy? Jenže pak jsem do toho trochu pronikl a zjistil, že to tak úplně není. Thajský box není jen sport, který vám dá kondici a zpevní tělo. Taky vám dá spoustu důležitých věcí do života. Trpělivost, cílevědomost, sebevědomí, psychickou odolnost a spousty dalších vlastností, které jsem za ta léta získal. Tento sport ze mě udělal lepšího člověka. Nebýt toho, co dělám, tak nejsem tam, kde jsem jako sportovec, ani jako dobrý člověk, kterým si myslím, že jsem.

MMA začíná v poslední době nabývat na popularitě a přitahuje spousty bojovníků ze všech odvětví. Určitě bych to chtěl vyzkoušet a zjistit, jak by mi sedělo, nesedělo. Možná to někdy přijde.

Tak úplně se to říct nedá, že není mojí prací. Za zápasy dostáváme odměny, ale ty nestačí, aby se člověk uživil. Působím jako trenér v Lanna Gymu, kde mám skupinové lekce, k tomu dávám soukromé hodiny. Ani jeden zdroj obživy není stabilní a dostatečný. Jsou lepší časy, ale i horší. Určitě si dokážu představit lepší podmínky pro přípravu, ale nestěžuji si. Hlavní je, že dělám, co mě baví, a to je pro mě více než nějaké materiální bohatství.

Přesně. Prakticky celý den, ať už trénováním sebe, nebo ostatních. Před zápasy trénuji dvakrát denně od pondělí do pátku a v sobotu jdu většinou běhat.

Občas se dostanu do takové rutiny, kterou zná asi každý, a mám chuť vše zabalit. Po každém zápase si dám pár dní volna, pivko, svíčkovou u babičky a prostě zevluju. Ale to mě baví jenom chvíli, pak se zase musím vrátit do procesu, jinak by mě ten život nebavil.

Je to krásná představa, mít na starosti jen tréninky a neřešit nic jiného. Kdo ví. Třeba k tomu někdy dojde a najde se někdo, kdo mi v cestě pomůže. Čím výše se posouvám, tím jsou i vyšší náklady. Ať už jsou to různá soustředění, strava, regenerace, či nějaké sportovní doplňky.

Dostat ze sebe to nejlepší a stále posouvat své hranice. Dostat se mezi nejlepší na světě a dokázat je porazit. Až jednou skončím kariéru, chci si říct, že jsem pro to udělal maximum.