Článek
Jak hodnotíte vstup do sezony, který pro vás představovaly dva etapové závody v Argentině a Kolumbii a následně klasika Strade Bianche?
Strade během minulého víkendu bylo okamžikem pravdy, jestli budu schopný zvládat i těžké závody. Chtěl jsem být co nejdelší dobu vpředu a zjistit, jak na tom jsem. Jsem nadšený, vedl jsem si skvěle. Ohromně mě těší, že jsme Strade vyhráli a já se na vítězství podílel.
Během čtrnácti závodních dnů v sedle jste absolvoval 1971 kilometrů. Prožil jste nějaký krizový okamžik?
Nejtěžší byl první závod v Argentině. První den jsem v euforii tahal, ale po čtyřech etapách jsem byl zničený. Dostavily se pochybnosti. Výkon nebyl jako v sezonách před zraněním. A objevily se i momenty, kdy jsem bojoval se strachem. Třeba za deště, protože se dostavilo větší množství pádů, i když já se do žádného nepřimotal. V Kolumbii šlo všechno skvěle. Cítil jsem se výkonnostně super. Jen týmová časovka mi nevyšla, z čehož jsem byl zklamaný. Při návratu do Evropy jsem si ale přesně shrnul, na čem musím pracovat.
Petr Vakoč před startem jedné z etap závodu v Kolumbii.
A v čem tedy máte největší rezervy?
Musím absolvovat ostré závodní kilometry. Opakovaná intenzita a extrémní zatížení mě mohou hodně posunout. V tréninku nic z toho nabrat nejde. A je potřeba si obnovit závodní instinkt. Někdy jsem v boji o pozice zbytečně zaváhal. Nebo jsem třeba při Strade Bianche nedostatečně pil, a pak měl v závěru křeče. Jde o detaily, které si musím oživit.
Můžete prozradit, jak vaše výkony hodnotili sportovní ředitelé týmu Decuninck Quick Step? Ozval se vám i šéf stáje Patrick Lefevere?
S Lefeverem jsem mluvil po závodě v Kolumbii a chválil mě, že si vedu skvěle. Sportovní ředitelé mi před startem v Argentině řekli, že nemají žádné očekávání a prostě uvidíme, jak to odjedu. V Kolumbii jsem tahal tempo, dokud jsme drželi žlutý dres. Vedení bylo nadmíru spokojené. I proto jsem při Strade nemusel tahat na špici jako první a dostal na starost až úsek osmdesát kilometrů před cílem na rozhodující sektory.
Váš tým Deceuninck Quick Step prožívá ohromující vstup do sezony. Na kontě máte patnáct vítězství. Promítá se skvělý start do rozpoložení týmu?
Nálada je skvělá. Jak se daří, všichni si věří. Kolektivní sebevědomí je vysoké. Před každou sezonou si říkám, že jsme přišli o dva či tři skvělé cyklisty, kteří nám přinesli dost vítězství a jestli budeme schopní se přiblížit předešlému roku. Ale ve finále to stejně neřešíme. Všichni věříme, že se znovu staneme nejlepším týmem. Nikdy nejdeme na start s tím, že závod jen nějak odjedeme. Pokaždé chceme vyhrát.
V čem spočívá kouzlo tak vysoké úspěšnosti?
Až dvě třetiny kluků v týmu mohou jet na vítězství. A pokud se stanoví konkrétní lídr, ostatní se obětují pro jeho úspěch. Všichni se vydají ze všech sil, protože v některém z dalších závodů se role obrátí a šanci vyniknout dostane někdo další.
Petr Vakoč v cíli jedné z etap závodu v Argentině.
Je reálné, aby ještě v letošní sezoně tým někde pracoval na vás? Budete ve stavu, kdy budete mít šanci bojovat o vítězství?
Chybí mi pár procent do formy, kterou jsem měl před zraněním. Během pár měsíců bych měl být na dřívější úrovni. Vypadá to, že budu schopný stoprocentně se vrátit. Doufám, že na konci sezony se na mě dostane. I když upřímně, rád bych uspěl dříve.
Jaký bude váš nejbližší program?
V závěru března pojedu etapový závod v Katalánsku, následně pak Kolem Baskicka. Je možné, že bude šance jít do úniku a porvat se o výsledek. Pokud se oba závody vydaří, mohl bych dostat důvěru pro Brabantský šíp, který jsem před třemi lety vyhrál a v sezoně před zraněním skončil druhý. Pojedu většinu z ardenských klasik. Do konce dubna mě čeká skutečně velice intenzivní program.
Mohou vás fanoušci očekávat na některé z Grand Tour?
Italské Giro s ohledem na můj současný program určitě nepojedu. Tour de France sice není nereálná, ale zcela upřímně ani pravděpodobná. Před startem sezony jsme s týmem probírali možnost mého startu na Vueltě, k čemuž směřuji. Myslím, že vše se rýsuje dobře.
