Kolo letělo do lesa! Místo bitvy o medaili cítil český reprezentant totální frustraci

Holec měl přitom trable už při čtvrteční štafetě. Na druhém úseku mu po jednom ze skoků spadl řetěz a otočil sedlo. „Těch třicet vteřin nás možná stálo zlato," posteskl si, když už se stejně jako týmoví parťáci Průdek, Nash a Kulhavý laskal se stříbrnou medailí.

Vše chtěl odčinit v pátečním závodě juniorů. Skvěle odstartoval a držel se čelní skupiny, v jednom okamžiku byl pátý. Jenže pak mu spadl řetěz. A znovu a znovu.

„Měl jsem ohnutou patku u přehazovačky, ale absolutně netuším, kde problém vznikl. První kolo jsem jel na jistotu, nikde jsem nic netrefil. A už na začátku jsem cítil, že kolo není v pohodě a něco je špatně," lamentoval. Kde tedy trable vznikly? „Marně o tom přemýšlím. Muselo se něco stát už před závodem," krčil bezradně rameny.

„Když mi spadl řetěz poprvé, byl jsem odhodlaný bojovat dál o pětku. Cítil jsem se skvěle. Když podruhé, věřil jsem v desítku," vykládal Holec. „Ale když jsem řetěz nahazoval počtvrté, neměl jsem ani chuť pokračovat," netajil Holec, jenž vzteky kolo zahodil do lesa. „Cítil jsem totální frustraci. Měl jsem chuť se okamžitě sebrat a jet domů," přiznával český juniorský reprezentant.

Nakonec vzal kolo a "doskákal" k mechanikům, kteří v rámci možností patku srovnali, a Holec pokračoval. Bez nadějí na solidní umístění, s obrovskou ztrátou na čelo. „Trošku jsem se v depu vydýchal a kvůli fantastickým fanouškům závod dokončil. Hnali mě do cíle, byť už nebylo o co bojovat," vyprávěl Holec, jenž cílovou rovinku projížděl vysmátý a za bouřlivého aplausu zaplněné hlavní tribuny. „Neuvěřitelné. Atmosféra byla výjimečná," rozplýval se i přes bídu, kterou musel přetrpět.

„Bylo to trošku moc smůly v rozpětí čtyřiadvaceti hodin," usmál se hořce Holec, jehož čeká už v příštím týdnu silniční etapový závod v Lucembursku. „Snad mi nebude padat řetěz a vyhnou se mi defekty," doufal Holec, když opouštěl závodní scénu ve Vysočina Aréně.