Článek
Po jak dlouhé době přesně?
Po dvou letech. Mistrovství světa jsem jel minulou sezónu dva měsíce po operaci ramene, pak přišel úraz kolene, který jsem myslel, že ani neexistuje…
Co to bylo?
Edém kosti. Je to fáze těsně před zlomeninou a noha se nesmí delší dobu zatěžovat.
Přemýšlel jste, proč vás potkává tolik zranění?
Hodně lidí říká, že jsem podobný typ jako Tomáš Rosický. (úsměv) Zaprvé je lyžování nebezpečný sport a já jezdím i rychlostní disciplíny. A zadruhé když jsme začínali, nebylo tu dost informací, jak co dělat a nepřetěžovat se, takže tréninky pro tělo nebyly ideální.
Změnil jste lyže, od Elanu jste přešel k Nordice. I tady hrála roli snaha předejít zranění?
Byl to jeden z důvodů, ale na předchozí značce jsem byl osm let, tak to na lyže nechce házet. Jen už mi přišly trochu nepředvídatelné, občas nečekaně uhnuly. To se mi na nových nestává.
Spolupracujete nově s Philem McNicholem, jenž byl do roku 2009 šéftrenérem amerických sjezdařů. Může vás ve 32 letech ještě něco nového naučit?
Teď budeme trénovat v Americe, kde má spoustu kontaktů. A může mi pomoct hlavně v přístupu k závodům. Amíci mají vítěznou mentalitu, s relativně úzkým týmem dělají vynikající výsledky. Trénink máme vychytaný, jde o to tu nejlepší jízdu prodat v závodě.
Soči bude vaší čtvrtou olympiádou. Poslední?
Myslím, že jo. Mám v hlavě ještě dvě sezóny, ale uvidíme. Může se stát, že se rozjezdím v rychlostních disciplínách a půjde to dál. Po posledních dvou letech delší plány nedělám…
Takže to máte podobné jako žokej Váňa, který před letošní Velkou pardubickou o ní mluvil raději jako o předposlední a konec vyhlásil až po závodě?
Přesně tak, on to má od nás, jak byl u horské služby. (úsměv) Poslední jízda se prostě nevyhlašuje.
