Článek
Posouval jste tedy začátek přípravy?
Posouval, ale o měsíc zpátky! Jsem zvyklý si dát vždycky měsíc volno, ale po zranění jsem začal hned rehabilitovat a najednou v květnu zjistil, že už mám za sebou to, co mívám běžně v červnu. Cítil jsem se dobře už v létě a dokázal to docela dobře přetáhnout i do podzimu.
Bolest kyčle o sobě ještě dá občas vědět?
Vůbec. Rekonvalescence se zkrátila na minimum, to znamená šest až sedm týdnů, po nichž jsem se cítil ve stoprocentní pohodě, i když jsem si sedl na kolo nebo běhal.
Nebojíte se, aby tělo vydrželo ještě o další měsíc delší zápřah?
O to bych se tolik nebál, spíš o hlavu, abych nebyl unavený a na závody se těšil.
Bylo těžké se srovnat s tím, že v zimě, kdy jste se opět dostal i na nejvyšší příčku ve Světovém poháru, přišlo zranění, které sezónu ukončilo?
Vzhledem k tomu, jak jsem se cítil po těle, jsem tyhle věci moc neřešil. Přešel jsem plynule do rehabilitace a myšlenky na možný úspěch, který nepřišel, se tak vůbec neobjevily.
Před čtyřmi lety si skikros odbyl premiéru pod pěti kruhy, jste letos klidnější, když už víte, jaké to na olympiádě bude?
Jsem rád, že jsem ve Vancouveru byl a že mám zkušenosti i z formální stránky. Sport za tu dobu vyzrál, lidi okolo také, i když stres na kopích je zase víc vidět a cítit.
Jak konkrétně?
Jednotlivé týmy drží víc pospolu a nekonfrontují se jako dřív.
Ve skikrosu už jste vyhrál všechno kromě olympiády, takže s motivací před sezónou asi starosti nemáte.
Mám jí hodně. Tři sezóny po Vancouveru jsem hledal, jak zareagovat na to, jak se vyvíjí konkurence i moje tělo. Minulá sezóna už byla známkou toho, že se mi zase trošku daří a teď se těším na tuhle.
V březnu vám bude čtyřicet let. Je těžké tu chuť k tréninku a závodění v sobě hledat?
V tuhle chvíli mě hodně pohání to, jak jsem absolvoval celé léto a co všechno dělám pro to, abych mohl s těmi šestnáctiletými soupeři bojovat v závodě. Pro tu motivaci nemusím chodit daleko, vím, kolik jsem toho najezdil na kole a naběhal. A pořád mě ten sport baví, to je ta hlavní část.
Včera tomu bylo sto dnů do startu olympiády v Soči. Přijde vám to jako hodně?
Když jsem si uvědomil, že za měsíc letíme na první závody, tak mě trošku zarazilo, že je to tak blízko. Ale olympiáda je relativně daleko, do té doby máme osm nebo deset závodů, což je dost.
Ale doma už moc času nestrávíte.
To je pravda, začínáme v Kanadě, pak pokračujeme v Itálii a Francii, hned po Vánocích zase letíme do světa, takže tu moc nebudu. Zatím mám v plánu absolvovat všechny závody, ale kdyby se vyvrbil nějaký problém, možná něco vynechám a nebudu se tím stresovat.
