Článek
Slovinští fanoušci na jeho úspěchy nezapomínají. „Myslím, že mě tam znají víc než tady. I teď před šampionátem mi tu medaili z Planice hodně připomínali," přiznává Sakala.
Mistrovství světa na mamutím můstku pod Čerťákem si ale nemohl nechat ujít a na pozvání organizátorů do Česka přijel. Na vlastní oči sledoval páteční dvě odskákaná kola i víkendový marný boj pořadatelů s větrem, kvůli němuž přišlo české družstvo o šanci navázat na jeho medailový úspěch. „Byla to škoda, kluci tu mohli být vysoko," věděl Sakala. Líbilo se mu, jak se areál v Harrachově proměnil. „I ta atmosféra je úplně jiná než před dvaceti lety," srovnával. „Jsou tu jiní moderátoři, skoky jdou rychle za sebou, díky větrnému koeficientu se nemusí na nic čekat," pochvaloval si z pohledu diváka.
V Lublani vede slovinskou mládež
Kariéru Sakala ukončil před dvanácti lety. Od té doby podnikal, provozoval skokanský web, vedl i českou ženskou reprezentaci. Nyní žije v Lublani, kde vede slovinskou mládež. „A vypadá to, že tam ještě další čtyři roky zůstanu. V dubnu se bude rozhodovat, tak doufám, že to dopadne," přiznává bronzový olympijský medailista ze soutěže družstev v Albertville 1992.
Ve Slovinsku mají skokani výsadní postavení. „Tam je to skoro sport číslo jedna. A Planica je fenomén. I když tam letos nejsou lety, na závody už mají vyprodáno," říká Sakala s výhledem na víkendové finále SP.
O mladé skokany nemá nouzi. „Základna je ve Slovinsku neskutečná. Na to, jak je to malá země, je tam čtyřicet skokanských klubů a na závodech dětí od 9 do 13 let bylo minulý týden 187 závodníků. To se ta práce dělá úplně jinak," pochvaluje si.
