Hlavní obsah

Dvě minuty, kdy hoří skluznice! Při zkoumání sjezdu na Saslongu ťape i elita ve stromečku

Val Gardena

Pouhých sto sedmnáct vteřin potřeboval v sobotním odpoledni Rakušan Max Franz, než prolétl sjezdovkou Saslong v Jižním Tyrolsku pro premiérové vítězství ve světovém poháru alpských lyžařů. Při sjezdu ve Val Gardeně, do něhož nenastoupil kvůli bolavému kolenu český reprezentant Jan Hudec, způsobil s vysokým startovním číslem dvacet šest pořádné pozdvižení. Vždyť Rakušané, velmoc alpského lyžování, neslavila v královské disciplíně vítězství 651 dnů.

Prohlídka trati před sjezdem ve Val GardeněVideo: Radek Malina, Sport.cz

 
Článek
Fotogalerie

Necelým dvěma minutám letu ke slávě po zmrzlé pistě předchází mnoho hodin příprav. Lyžaři absolvují ve středu a ve čtvrtek oficiální trénink, závodní den pro ně pak začíná dávno před tím, než se ve výšce 2249 metrů na severu Itálie spustí mezi branky. Klíčem k úspěchu je kromě tréninkových jízd prohlídka trati.

Jeden velký mumraj

Na hlídaný svah se nedostane nikdo kromě závodníků, jejich trenérů, servismanů a zástupců mediálních partnerů závodu. Ve Val Gardeně dostal výjimečně příležitost absolvovat prohlídku po boku závodníků i sport.cz za dozoru člena organizačního výboru Karla Mussnera, bývalého trenéra trojnásobné olympijské medailistky a dvojnásobné mistryně světa Isoldy Kostnerové.

Trať dlouhá 3446 metrů představuje jeden velký mumraj. Závodníci nejprve zkouší ostře vyrazit ze startovní brány. Na horizontech se zastavují, studují detailně podklad i ideální trasu. Vše konzultují s trenéry. „Třeba Rakušan Matthias Mayer jezdí na Saslong v létě a sjezdovku si prochází, aby se s ní žil," popisuje Mussner, že mnozí borci se snaží jít úspěchu naproti.

V den závodu stojí u branek na terénních zlomech a se zavřenýma očima si promítají trať, jindy vyšlapou pár desítek metrů zpět, aby vše analyzovali dvakrát v těsném sledu. A tak není výjimkou, že ve stromečku proti proudu závodníků z jiných zemí ťape hvězdný Nor Aksel Lund Svindal, Američan Steven Nyman, domácí miláček Christof Innerhofer i řada dalších.

Mnohdy jsou vidět hloučky lyžařů, jak si vyměňují informace. „Když je na to vhodná doba, tak dojde i na srandičky nebo záležitosti, které nesouvisí s lyžováním," přibližuje český lyžař Jan Hudec. A tak se třeba ve Val Gardeně dozvěděl, že ve sjezdu bronzový Steven Nyman bude v červnu tatínkem.

Rodinné informace se však většinou vyměňují až v cílovém prostoru. Na svahu je třeba maximální koncentrace. Hodně času závodníci tráví v místě zvaném pro extrémní sklon Zeď. A pak také před skokem, kde organizátoři evidují rekordní let dlouhý dvaaosmdesát metrů. Není divu, když nájezdová rychlost je přes sto třicet kilometrů v hodině.

„Jde o jeden z nejdelších skoků v seriálu. Navíc se dopadá do tmy. Když člověk udělá chybu, má obrovský problém. Nepadá se tam na bok, karamboly jsou zde děsně škaredé," přibližuje Hudec, jenž si před dvěma lety způsobil právě v tomto místě zranění, které jej vyřadilo na dva roky ze závodů.

Z hlediska průměru je sjezd ve Val Gardeně nejrychlejším v kalendáři světového poháru. Však některým borcům během dvou minut na trati „shoří skluznice". Zatížení hran je tak velké, že umělá vlákna v jejich blízkosti tření nevydrží a na lyžích vzniknou tak hluboké trhliny, že se vše musí opravovat v továrnách výrobců. „Je to tak. Stává se to i na nových lyžích," přitakává Hudec, že nejde o žádnou fámu.

Další zrádností je pasáž zvaná Velbloudí hrby, kde jsou tři velké terénní zlomy za sebou v rychlosti kolem sto kilometrů za hodinu. „Důležité je startovní číslo. Když tam člověk přijede pozdě, je trať rozbitá jak na motokrosu a snadno může dojít k problémům," vysvětluje český reprezentant.

Premiéra reflexních oranžových branek

Organizátoři závodů se však snaží dělat maximum pro bezpečnost. Val Gardena byla svědkem nejen prvního vítězství Rakušana Franze, ale i premiérového použití reflexních oranžových branek. Byly připraveny jako důsledek tří těžkých pádů v Kitzbühelu, kde byl jednou z obětí i Franz.

„Ohromně to závodníkům pomáhá. Jsou úseky, kde je hodně špatně vidět. Červené branky byly ještě přijatelné, ale modré byly vyloženě trapné. Ve stínu, což je ve Val Gardeně skoro celá trať, jsou neviditelné. Oranžové za každým zlomem člověka hned praští do očí," chválí nápad organizátorů Hudec.

Označení horizontů zelenou barvou bere spíše jako zpestření pro diváky u televizních obrazovek. „V rychlosti sto dvacet kilometrů v hodině čáru stejně nevnímáte," krčí rameny Hudec.

Když prohlídka po téměř devadesáti minutách končí, vyráží závodníci buď ještě doladit lyže na tréninkový svah, nebo míří do hotelu na rychlý oběd, a pak lanovkou zpět na start, kde si v hlavě přehrávají trať závodu. Když vyrazí ze startovní brány, mají přibližně dvě minuty, aby zúročily hodiny příprav.

Reklama

Související témata: