Článek
Teď ale změnil roli, stal se z něj servisman. Jednadvacetileté české závodnici chystá prkna i lyže. „Všechno mi trvá dvakrát déle než zahraničním kolegům. Obecně mezi jednou a dvěma hodinami," prozrazuje Kouřil, kterému kamarádi přezdívají Olsen. Příprava snowboardu zabere méně času. Před závody vždy nachystá dva, jeden pro zkušební jízdy. „Zásadní je úprava hran, v tom je největší rozdíl mezi lyžemi a snowboardem. U prkna všechno závisí na jedné, proto musí být úplně čistá a ostrá," vypráví Kouřil.
Ostrost je však široký pojem, klesá přímo úměrně s měkkostí povrchu. Pokud je potřeba, hrany otupí speciální gumou. „Často se reaguje až na místě," podotýká muž, jehož nejvytíženějším nástrojem je pilník. Co chvíli přejíždí přes hrany jemně rukou, aby otestoval jejich stav. „Ve finále se rozhoduju podle citu. S Ester o těchhle věcech diskutujeme, někdy se úplně neshodneme," přiznává. V takovém případě nachystá „nádobí" podle sebe. „Jsem tu přece od toho, aby měla pod nohama co nejlepší materiál," říká servisman.
Ledecká se o způsob přípravy hodně zajímá, nicméně do dílny za ním nechodí. „V podstatě asi ani neví, jak vypadá pilník. Zná zřejmě jen ten na nehty," vtipkuje Kouřil. „To jsem asi neměl říkat, co. Jestli to zveřejníte, budete mi muset sehnat jinou práci," dodává s úsměvem muž, kterému v dílnách dělávají společnost kolegové od konkurence.
„Rád bych s nimi kamarádil, sledoval, jak pracují. Protože se mám hodně co učit. Jenže oni moc nechtějí. Ve snowboardingové komunitě jsou sice vstřícnější, celkově je to ale stejné jako ve všem ostatním. Jsou tu fajn lidi i ti, se kterými to není jednoduché," uzavírá Kouřil.
