Článek
Jak se seběhl pád při tréninku slopestylu? I váš kouč Martin Černík se dost vylekal.
Letěla jsem hlavou do dopadu a trochu jsem si říkala, že už je prostě konec. Zvedla jsem se, podívala na sebe a říkala, že snad není možné, že z toho odejdu. Nevím, jak jsem to zachránila, nikdo nechápal, jak jsem odešla, asi jak jsem udělala parakotoul.
Podepsal se pád na vašem vystoupení ve slopestylu?
Trošku šok to byl, navíc tři holky si tu zlomily záda plus nějaké klíční kosti, jak to bylo ledové. V závodě jsem to rychlostně nezvládla na prvním skoku, jednou jsem nedolítla, pak malinko přelítla, jak se měnily podmínky. Byla jsem z toho docela špatná…
Jak se teď těšíte na Big Air? V listopadu v Miláně jste v něm skončila třetí.
Přijede minimálně osm dalších holek, které teď byly na X-Games v Norsku, konkurence bude velká. Mě Big Air baví, často jezdíme ve velkých městech jako právě Milán nebo Moskva.
Big Air se za rok poprvé představí na olympiádě. Máte už Pchjongčchang v hlavě?
Letos byla sezóna taková pomalejší, spíš jsem se soustředila, abych se nezranila. Měly jsme patnáct závodů a ono je to fyzicky náročné, od Nového roku do konce února jsme se nezastavily, lítaly přes oceán…
Kolik dnů v roce trávíte na snowboardu? Cítíte, že vás to občas i zmáhá?
Bude to dost, myslím, že půl roku určitě. Ale fakt mě to baví. Je vidět progres u ostatních holek, mě to posouvá dál. Pro mě je snowboarding životní styl, i když přestanu závodit, pořád budu jezdit. Ale samozřejmě jsou tam mlaďošky, které do toho jdou po hlavě. Já, když jsou špatné podmínky a hodně fouká, tak na to kašlu. Už mám nějaké zkušenosti…
