Článek
„Začaly jsme chodit na kryoterapii,“ prozradila Markéta Sluková. „Z hlediska zdraví si ji pochvalujeme, protože nemoci, které v tomto podzimním období bývají, se nám zatím vyhýbají. Ale jinak tam hrozně trpím. Jsem teplomil a na kryoterapii máme mínus sto pětatřicet stupňů. Tři minuty smrt. Přijde mi totiž, že při takové zimě mi už po půl minutě vypínají základní životní funkce,“ vyprávěla se smíchem osmadvacetiletá Sluková. „A tak jsem ráda, že je nás tam víc a můžeme si povídat, aby u mě nedošlo ke kolapsu,“ dodala.
To Barbora Hermannová je o něco otužilejší. „Býváme tam většinou tak tři minuty, já jsem ale minule udělala rekord - čtyři minuty a osmatřicet vteřin,“ pochlubila se šestadvacetiletá Hermannová, které v rámci regenerace po sportování nevadí ani ledová lázeň. „Když jsem vysportovaná, tak je studená voda oukej, jinak ale čím jsem starší, tím mám zimu míň ráda,“ přiznala.
Nejemotivnějším zážitkem byla kvalifikace do Ria
Po vítězství na evropském halovém turnaji, který se před necelými čtrnácti dny uskutečnil v Pelhřimově, si české jedničky dopřály pár dní odpočinek. „Po srpnovém Světovém poháru v USA jsme měly volno téměř dva měsíce. To jsem míč obcházela velkým obloukem. Teď si ale občas pinknu o zeď. Udržuju se hlavně fyzicky. Začátkem února nás už čeká první turnaj a my bychom chtěly začít sezónu nějakým hezkým výsledkem,“ vysvětlovala Sluková s tím, že volný čas tráví hodně venku, na procházkách s pejsky. A když se chce úplně odreagovat, vezme si nějakou knížku. „Třeba od Jo Nesba, to si sednu a dvě hodiny se od ní nehnu.“
Za sebou mají usměvavé plážové volejbalistky úspěšnou sezónu, v níž v červnu vybojovaly stříbrnou medaili na evropském šampionátu a poté si zahrály i na olympijských hrách v Riu. „Tento rok byl hodně těžký. Povedlo se nám něco, v co jsme ani nedoufaly - kvalifikovat se do Ria. Bylo to hrozně náročné, a že jsme to nakonec zvládly, beru jako zadostiučinění. Jsem na nás pyšná,“ prohlásila Sluková a její slova potvrdila i její parťačka.
„Když jsme se Markétou dávaly dohromady, nepočítaly jsme vůbec s tím, že bychom se do Ria mohly kvalifikovat. A nám se to povedlo posledním možným postupovým klíčem. To byl pro mě ten nejemotivnější zážitek,“ přiznala Hermannová. „A zapomenout nemohu ani na mistrovství Evropy, kde jsme získaly stříbro,“ dodala.
Na domácí publikum už se těší
A velké plány mají i pro příští sezónu. V květnu by se rády v co nejlepší formě předvedly před domácím publikem na Světovém poháru v Praze. „Na tenhle turnaj se už těšíme, bývá zde úžasné publikum, a když vyjde i počasí, věřím, že to bude skvělá akce,“ řekla za obě Sluková.
Dalším cílem je pak uspět na světovém šampionátu, který se uskuteční ve Vídni. „Moje dosavadní nejlepší umístění na mistrovství světa je sedmnácte místo, takže bych ho chtěla vylepšit,“ přála si Sluková. „Já jsem tam zatím byla jednou a byl to propadák. Laťka pro nás není tak vysoko, tak snad se nám to povede,“ uzavřela Hermannová.
