Článek
V listopadu nastupoval za Wizards pravidelně a v rozhovoru s českými médii bylo znát, že Satoranskému začíná stoupat sebevědomí. „Cítím, že si už buduju respekt." Stačilo ale pár zápasů a pracně vydobytá pozice byla fuč.
Washington začal vyhrávat, jenže příspěvek českého hráče se výrazně zmenšil. V prosinci byl rád, že se vůbec dostal do zápasu. Ve střeleckých příležitostech však selhával a v klíčových pasážích zápasů se ocitl mimo hru.
Bylo jasné, že drtivou porci minut odehraje v zápasech největší hvězda Wizards John Wall, jednička draftu 2010. Jenže Satoranského přeskočili i Trey Burke nebo Kelly Oubre. Posledním washingtonským zápasem s českou stopou byl předsilvestrovský souboj s Brooklynem.
Od té doby se hráč s číslem 31 na hřišti neobjevil. Průměrná čísla na zápas – 3,1 bodu, 1,5 doskoku, 2,2 asistence – tak nemá možnost si vylepšit. Listopadové výroky, kdy bylo znát, jak je ze své role nadšený, se ocitají rázem v úplně jiném světle. „Střídám se na více pozicích, dvakrát jsem byl v základní pětce. Jsem rád, že mi trenér věří," tvrdil Satoranský.
Ve stopách Veselého?
Po zoufalém rozjezdu sezóny se ovšem Wizards chytili, momentálně jsou ve Východní konferenci na osmé postupové příčce, ale český hráč jim v tom příliš nepomohl. Pokud šanci přece jen dostal, tak na malou chvíli, v obraně ovšem strádal a střelecky se nechytil. Od 25. listopadu trefil jen dva ze šestnácti pokusů, z toho trojky měl 0–9...
Bylo by nemilé, pokud by Satoranský zažil ve Washingtonu podobně smutnou kapitolu kariéry jako jeho kamarád Jan Veselý, který se během dvou let nesžil s americkým stylem basketbalu, ačkoli jako šestka draftu z roku 2011 si na nedostatek šancí nemohl stěžovat. Po návratu do Evropy 213 cm vysoký pivot září v dresu Fenerbahce Istanbul.
Také Satoranský si na starém kontinentu pozvolna budoval status hvězdy jako rozehrávač Barcelony. To ale v NBA nikoho moc nezajímá, o pozici se musel tvrdě rvát už v tréninkovém kempu Wizards a bude o ni muset zabojovat i nyní.
„Chtěl bych všem dokázat, že basketbal umím," říká Satoranský. V Evropě o tom sice nikdo nepochybuje, Ameriku ale musí ještě přesvědčit.
