Článek
Obě pak spolu zvedly hned na hřišti nad hlavu týmový nápis „Děkujeme za podporu." Burgrová přiznala, že se s ním dělala celé odpoledne. „Ještě teď mám upatlané ruce od fixů. Možná i to mi pomohlo, že jsem tolik nemyslela na to, že mě po jedenácti letech v reprezentaci čeká poslední zápas. Stejně jsem pak už při hymně měla na krajíčku," prohlásila 33letá hráčka pražského USK, kde ještě odehraje příští sezónu, ale reprezentaci řekla sbohem. „Slovy básníka, byla to krásné a bylo toho dost," usmála se vicemistryně světa z roku 2010.
O půl roku mladší Petra Kulichová navíc byla i u zlata na ME v roce 2005. „Je to pro nás obě trochu hořkosladké loučení tím, že na turnaji už nepokračujeme, ale zůstane nám v srdci ohromně emotivní zážitek. Slzy se draly do očí," doslova šeptala Kulichová, které během utkání úplně odešel hlas.
„Naším přáním bylo zažít si loučení až v Praze, ale osud chtěl bohužel jinak a opravy nedává. Moc jsme však stály o to nějak se odměnit divákům, že nám v Hradci vytvářeli tak skvělou atmosféru," vykládala se 198 cm nejvyšší z reprezentantek.
Z té proměny byli všichni kolem národního týmu nadšeni. Češky najednou hrály s lehkostí neviděnou v předchozích dvou vystoupeních a jakoby z nich až nyní tváří v tvář největším favoritkám turnaje spadla veškerá tíha. „Povedla se nejlepší možná tečka při nevyhnutelném konci našeho účinkování," shrnula to kapitánka Kateřina Elhotová.
„Asi nám pomohlo, že hlava už byla čistá a alespoň při loučení jsme zahrály tak, jak to mělo vypadat od začátku turnaje. Možná pozdě, ale snad jsme všem ukázaly, co v nás opravdu je. Teď přijde čas na palčivé otázky, co mohlo být jinak, ale pokud si to mladší holky vezmou za své a budou makat, nemusí mít český ženský basket před sebou úplně černé zítřky," doplnila Burgrová.
