Hlavní obsah

Hodně masa, půl kila brambor, dost sladkého. Cpou se jako o závod a svaly na nich jen hrají

Altenberg

Svaly na nich jen hrají. Při startu v plném záběru mnohdy napnuté kombinézy na tělech bobistů bojujících o olympijskou nominaci nemají daleko k prasknutí. A když se vysvléknou do půli těla, fanynky šílí nadšením. Muži bojující o vteřiny v ledových drahách, většinou bývalí atleti, jsou v neustálém fyzickém zápřahu. Nijak se však neomezují ani když usednou k jídlu.

Foto: archiv Jaroslava Kopřivy

Český bobový tým při tréninku v posilovně.

Článek
Fotogalerie

„Shrnul bych to jednoznačně: Hlavní je, aby všeho bylo hodně," směje se nad složením jídelníčku zkušený pilot české bobové reprezentace Jan Vrba. „Všude máme plnou penzi, ale i tak jezdíme do krámu a nakoupíme si zásoby potravin i sladkostí, kdyby náhodou přišel hlad," přitakává Jaroslav Kopřiva, člen posádky Dominika Dvořáka.

Právě u něj je brzdařem Jakub Nosek, jenž má stravování české bobové reprezentace na starosti. „Snažíme se jíst zdravě," předesílá Nosek za hromadného smíchu parťáků.

„Základem je hodně bílkovin, maximální množství masa, vajíček, spousta příloh. Hodně důležitá je i zelenina, ale ne vždy je v ubytování k mání," krčí rameny Nosek. Jak tedy vypadá v plné sezóně denní spotřeba jednoho bobisty?

„K snídani tři až pět vajec, pečivo, vločky či cereálie s mlékem. Ke svačině většinou proteinový nápoj. K obědu ideálně tři sta gramů masa, klidně přes půl kilogramu brambor, samozřejmě zelenina. Odpolední svačinou je opět tekutý protein. Večeře zahrnuje stejný množství jako oběd," vypočítává Nosek. „Dopřejeme si ale i dost sladkého," netají Kopřiva.

Chodit do jídelny po bobistech se nevyplácí

Ne vždy je však potřebná kvantita k dispozici. „Jsou penzióny, kde nám položí na stůl malou porci polévky, chudou porci druhého jídla a téměř se nenajíme. Pak následuje prasení v podobě řetězců rychlého stravování," přiznává bez vytáček Nosek. „Třeba na apartmánech v Altenbergu bylo stravování formou švédských stolů, tudíž jsme se futrovali, co se dalo. Obecně platí, že chodit do jídelny po bobistech se nevyplácí," culí se Kopřiva.

Skutečně mimořádný kalorický příjem nepředstavuje však pro žádného z deseti reprezentantů překážku. Dvojbob váží 170 kilogramů, čtyřbob ještě o čtyřicet více. Kromě manipulace na dráze si reprezentanti sami připravují „kudly", na nichž bob letí ledovým korytem.

„Je to práce na dvě hodiny se smirkovým papírem. Šedesát tahů na jedné kudle," má spočítané Vrbův brzdař Jakub Havlín. „Musí se lesknout jako zrcadlo," vysvětluje Kopřiva. A když zrovna nejsou bobisté na dráze, dřou v posilovně. „Každý den má vlastně dvě tréninkové fáze, byť během zimy se méně běhá a ani zvedání želez v posilovně není tolik," říká Jan Šindelář, člen Dvořákovy posádky.

Reklama