Hlavní obsah

Den na paraolympiádě s plavcem Janem Povýšilem

Jan Kalenský, ČPTSport.cz

Jan Povýšil prožil vyčerpávající den. Brzo ráno, ještě před šestou, vstával. Podvečer získal první medaili pro českou výpravu. A hned potom odjel do vesnice. Najíst se a spát. Zítra totiž musí vstávat zase před šestou...

Článek

„Tady v Pekingu je to každý den stejné. Před šestou mi zazvoní budík a já se snažím probrat, abych byl co nejdřív použitelný. Většinou mi pomůže až kafe, to je nejdůležitější součást rána. Bez něj prostě nedokážu existovat. Pak si čistím zuby. Pět minut, někdy i déle. Po rychlé snídani vyrážíme do bazénu.

O půl osmé už se převlékám. Ještě rozcvičit a šup do bazénu. Nejdřív se rozplavat, potom závod. Po závodě převléknout a zpátky do vesnice. Dopolední rozplavba by byla za námi, odpoledne mě čeká finále.

Během dne moc nejím. Není na to čas. A také se říká, že hladový kůň nejlíp táhne. A o mně to platí beze zbytku. K obědu si dávám kousek pizzy. I když, těžko může člověk říkat oběd něčemu, co jí v deset hodin. Spíš taková druhá snídaně.

Aspoň se ve vesnici můžu trochu natáhnout. Postele tady jsou skvělé. Pěkně velké, prostorné. Tak to mám rád. Zdřímnu si ale jen na chvíli, protože ve tři už musím být zase ve Vodní kostce. Mezitím se pěkně nechám namasírovat. A taky se snažím hodně pít. Samozřejmostí po šlofíčku je kafíčko a pak nějaké ty ionťáky.

Jiní závodníci jsou nervózní

Před každým závodem nás na půl hodiny zavřou do svolávatelny. Nebaví mě to tam. Není tam totiž klimatizace. Je tam vedro a vydýcháno. Jiní závodníci kolem mě jsou nervózní a vyklepávají se. Já tam většinou skoro usnu.

Po finálovém závodě chvíli přemýšlím, jestli si ještě zaplavu, ale nakonec si dám radši masáž. Rozplavu se zítra ráno. Teď jen co nejrychleji zpátky do vesnice. Najíst se a co nejdřív spát. A co oslava třetího místa? Zítra ráno vstávám v šest, takže na oslavu není čas ani síly. Můj program tady bude dost stereotypní. Šestnáctého září mám poslední start, takže toho moc nenaoslavuju.

Na pokoji je ale sranda. S plaveckým kolegou Filipem Coufalem bydlím na akcích už sedmý rok. Výborně si rozumíme. Je o sedm let mladší, ale ničemu to nevadí. Oproti Aténám je vesnice menší, ale útulnější. Je tady strašně moc lidí na malém prostoru. Nejlepší to bylo v Sydney, to bylo úžasný, nesrovnatelný. Ale určitě si nestěžuju. Pokoje tady jsou pohodlné. A hlavně, postele jsou velké, prostorné...“

Reklama