Fesslová: Svůj úkol jsem splnila na maximum

Jsem maximálně spokojená, že to takhle dopadlo. Jen se mi vybavily Atény. Je to prostě super. Celé čtyři roky jsem trénovala víc než předtím. Víc jsem také využívala rehabilitaci díky naší fyzioterapeutce. To se dost projevilo. Chtěla jsem si závod užít. Říkala jsem si, že zklamat nemůžu. Svůj úkol jsem splnila na maximum.

Moc jsem se snažila dostat přes 25 metrů. Letos mi to tam létalo docela často. Ale mám pocit, že jsem přepískla konečnou fázi přípravy v trénincích před odletem. I když jsem se přes pětadvacetimetrovou hranici nedostala, na medaili to stačilo. Je to velký úspěch. Letošní sezóna je celá stabilní. Loni jsem hodila s bídou 23 metrů a ještě jenom dvakrát. Letos se mé výsledky pohybují jen v rozmezí od 24,5 až po 25,8 metru.

Byla jsem nervózní. Tím, že jsou tři skupiny sloučené, je to těžké. Mezi 55 a 56 jsou téměř stejné přepočty, ale skupina 54 má na nás náskok téměř deset metrů. A to už je velký rozdíl. Takže člověk pořád čekal, díval se a přepočítával. Největší konkurentka Liping Chen z Číny házela jako poslední až po mně, takže jsem měla obavy, aby mě nepřehodila. Ale asi jsem si tak moc přála být na bedně, až to vyšlo.

Marianne je excelentní diskařka. Abych ji porazila, musím na sobě ještě hodně pracovat. Jsem přesvědčená o tom, že během dvou let se na tu hranici dostanu.

Povedlo se, že sem přiletěl můj manžel. Je to pro mě obrovská odměna. Odpoledne spolu budeme ve vesnici. Budu ale spíš odpočívat, mám toho teď plnou hlavu. Ještě chvíli mi bude docházet, co se vlastně stalo. Každopádně ale velká oslava na mě čeká doma na Malé Vsi v Černém Dubu, kde pro mě připravují obrovskou slávu. Začínám být trochu nervózní z toho, co mě tam čeká. Ale moc se na ně těším. Je to i jejich zásluha, protože mě podporovali po celou dobu od chvíle, kdy mi sebrali medaili v Aténách.

Zatím se mi nepodařilo zkoncentrovat se, abych přestala bulet. Je to trochu nostalgie.

Atmosféra byla úžasná, až mě děsilo, kolik lidí na stadiónu bylo. Tohle člověk jen tak nezažije.

Cítila jsem se dobře, neměla jsem problémy. Šárka Špaňhelová mě ještě před závody rozmasírovala. Fyzicky bylo všechno v pořádku, s nervy už to bylo trochu horší. Po prvním hodu jsem si řekla: Je to dobré, létá to. Pak už to bylo jen o tom, pokusit se zlepšit. A posledním hodem se mi to povedlo.

Byla jsem se podívat na Evě Kacanu. Její poslední pokus byl natolik úžasný, že jsem z něj měla husinu. Jsem moc ráda, že se jí povedlo zvítězit. Mrzí mě disk kluků. Doplatili na slučování kategorií, což není dobrá věc. Klasifikátoři by se měli zamyslet nad klasifikacemi, protože z jejich rozhodnutí je člověku akorát smutno. Jirkovi Ježkovi i Běle Hlaváčkové k jejich medailím moc gratuluju. Jako výprava tady ostudu rozhodně neuděláme.

Odpoledne už jsem nevnímala. Byla jsem tak nervózní, že jsem nevěděla, co bych měla dělat. Začala jsem uklízet, což normálně nedělám, vyprala jsem si a pak už mi bylo tak špatně, že jsem si radši pustila film a šla si lehnout.