Článek
"Myslím, že to je největší vítězství, které jsem kdy měla," řekla novinářům v Paříži vítězka devatenácti titulů na okruhu WTA včetně Turnaje mistryň.
Při tréninku na kurtech rozdávala úsměvy, ale když vzpomínala na posledních pět měsíců, tak zjihla a měla vlhké oči. "Přežila jsem, mám všechny prsty, můžu hrát tenis a jsem tady. Moc lidí nevěřilo, že se můžu vrátit zpátky," řekla Kvitová, která poprvé od incidentu odpovídala na otázky. "Nikdo neví, jak to bude do budoucna, ale jsem pozitivní člověk a beru to, jak to je, a těším se z každé maličkosti."
Něco, co jen tak někdo nenajde
Život se jí skoro zhroutil loni 20. prosince. V jejím prostějovském bytě byla přepadena a pachatel jí pořezal prsty. "V tu chvíli, kdy mi šlo o život, jsem v sobě objevila něco, o čem jsem nevěděla, že mám. Postupem času jsem si uvědomila, co se stalo a co všechno jsem v sobě měla ukryto. Tím jsem našla něco, co jen tak nikdo nenajde, a doufám, že mi to pomůže nejen v tenise, ale i do života," řekla.
Nedokázala přesně pojmenovat, co konkrétně v sobě objevila. "Těžko říct," pokrčila rameny a dodala: "Asi jsem od narození byla bojovnice, ale tohle bylo nad rámec všeho. Přepadení i to, co následovalo poté, byl hrozný záhul. Vědět, že si šest měsíců nezahraju, nebylo úplně příjemný. Ale pořád tu byla šance, že se vrátím. Je skvělé vidět, že pozitivní myšlení přináší výsledky. I to mě posune dál."
Ani chvilku nepochybovala, že se zkusí vrátit zpět na kurty. Věděla to hned po operaci, kterou podstoupila týž den, kdy byla napadena. "Motivace se vrátit byla strašně velká. I to mě hrozně hnalo, chtěla jsem být zpátky, hrát a cítit zápasový adrenalin, který mi moc chyběl. Vážně mě motivovalo ukázat, že se můžu vrátit. A možná to bude inspirovat i někoho dalšího," uvažovala Kvitová.
Chyběl boj
Při rehabilitaci zjistila, jak moc tenis potřebuje. "Je to můj život. Na druhou stranu je to ale jen sport. Ale bylo strašně zvláštní, že jsem nemohla hrát. Nechyběly mi ty nervy okolo, sedění v šatně a tohle, ale ten boj mi chyběl," podotkla.
Poděkovala lékařům z Ústavu chirurgie ruky a plastické chirurgie ve Vysokém nad Jizerou za skvěle odvedenou práci. S operatérem Radkem Kebrlem prý našli společnou řeč a ona si byla vědoma, že 50 procent výsledku je operace, 20 procent rehabilitace a 30 procent je věcí člověka. Ruku ale pečlivě procvičuje a rozhýbává.
"Přijde mi, že jsem víc unavená, než kdybych trénovala. Je to nápor na hlavu, s každým prstem, a bylo jich bohužel pět, to bylo náročné. Abych se ale k tomu dokopala a cvičila, to zase mi takový problém nedělalo. Brala jsem to, že jdu na trénink," řekla Kvitová.
Pozor na zánět
Ruku ale úplně uzdravenou nemá, i když už začne hrát. "Pořád jsou místa, kde se to nepohybuje, jak by mělo, a síla v ruce není, jakou bych potřebovala, abych pořádně stiskla věc. Pořád nedám ruku do pěsti, což může trvat dalších šest měsíců," prozradila a dodala, že pořád necítí ani dva pořezané nervy. "To je asi teď největší problém a to se může vrátit třeba až za dva roky. Ale přes to všechno to jde," řekla.
Také dostala speciální cvičení od francouzského odborníka a od května hraje s raketou. "Začínala jsem s měkkým míčkem forhendy a bylo to divný," vzpomínala. Je ráda, že nemusela měnit techniku. "Když chytnu raketu, tak je to víceméně hodně podobné jako předtím. Ze začátku jsem nemohla švihnout, spíš jsem míč tlačila bez rotace. Teď už je to příjemnější. Cit jako takový není zas tak hrozný."
Zatím nemůže hrát nic navíc, pořád musí být opatrná, aby se do postiženého místa nedostal zánět a ruka neotekla. "Forhend, bekhend dám, servis jakžtakž taky, s tím jsem docela spokojená," smála se před vstupem do Roland Garros a fanouškům vzkázala, že když jí vypadne raketa z ruky, tak se nic neděje. "Vše je v pohodě," ujistila.
Vnitřní boj
Pro letošek nemá sportovní cíle. Spíše se chce srovnat sama se sebou. Nesmí totiž očekávat, že bude zpočátku hrát stejně dobře jako před zraněním. "Svádím vnitřní boj, protože můj tenis není takový, jak bych si představovala. Ale každým dnem se lepším a posouvám a letos bych jen chtěla, aby ruka vydržela, abych odehrála pár zápasů, vrátila se do toho tenisového kolotoče, byla zdravá a mohla trénovat. Protože o tom to všechno je. Hlavu už pak nějak naprogramuju," řekla Kvitová.
Aby přišla během dlouhé rehabilitace na jiné myšlenky, začala i studovat. Přiznala také, že pár dnů po přepadení nespala dobře. "Ale nebyla jsem sama, měla jsem kolem sebe rodinu, kouče, přátele. Všichni byli úžasní a pořád jsou," řekla Kvitová. "Noční můry nemám. Ale bylo to divné. Když jsem šla do města, dívala jsem se, jestli tam nejsou cizí, divní lidi. Je to lepší. Ale víc se dívám na lidi okolo," doplnila.
