Článek
„Naši sportovní etapu, která trvala strašně dlouho a která nám přinesla spoustu radostí i strastí, provázelo obrovské přátelství. To nám zůstane napořád. Toho si budu vždycky vážit. Klepe se mi hlas, ale všechno hezké jednou končí. Před pár dny jsme měli debatu a shodli jsme se, že nastal ten pravý moment, kdy by náš šestnáctiletý příběh mohl skončit. A tím, že to říkala srdce nás obou, tak jsme tohle rozhodnutí udělali," vysvětloval Štěpánek.
Pohnutí se při oficiální rozlučce neubránil ani Všetíček, naprostá špička ve svém oboru. Spolupracoval s Karlem Nováčkem i s Petrem Kordou, když vyhrál Australian Open 1998 a jediný duel mu chyběl, aby se stal světovou jedničkou.
Guláš s osmi knedlíky a tři rohlíky
Štěpánka dostal do parády v roce 2002 a zpočátku jen koukal. „Radek byl ucho. Viděl jsem spokojeného tenistu kolem 80. místa na světě, kterému šel debl. Když jsme dělali motorické testy, prohrál se mnou ve všech ukazatelích. K obědu si dával frankfurtskou polévku a tři rohlíky, pak spořádal guláš s osmi knedlíky. Tehdy se ta jeho poloamatérská příprava měnila v profesionální," vyprávěl Všetíček.
„Radka vedl Petr Korda, kterému asistoval Tomáš Krupa. Slovo mentor se muselo hledat ve slovníku cizích slov, dneska je v tenisu úplně běžné. Tenkrát se téhle funkci říkalo přítel na telefonu. Radek byl průkopník v tom, že zainvestoval do lidí. Pamatuju se, jak se všichni smáli, když měl tři trenéry. A Kordu jako přítele na telefonu. Byla to revoluce v českém i světovém tenisu a základ Radkova úspěchu."
Všetíček byl jedním ze zásadních strůjců Štěpánkova herního vzestupu. Hráč, o kterém se říkalo, že nemá pořádný forhend, se dostal do top 10 singlového žebříčku, vyhrál pět turnajů ATP, dva deblové grandslamy a také dva Davis Cupy.
S Almagrem to byl vrchol
„Zvlášť v roce 2012, kdy Radek rozhodl proti Španělsku v zápase s Almagrem, to byl pro mě vrchol. Bezprostředně po zápase, když ještě Ráďa byl na kurtu, za mnou přišli Jan Kodeš s Ivanem Lendlem a poblahopřáli mi. Potvrdili mi, že na tom mám nějaký podíl. Viděl jsem, že ta práce má smysl," pousmál se Všetíček, který ovšem dával Štěpánkovi pořádné kapky
„Náš vztah nebyl ale jen o běhání a skákání. Museli jsme překonat krize, ale vždycky jsme si říkali: vlci vyjí a karavana jde dál. Dneska dva vlci dovyli, vykouří doutníky a tím končí naše sportovní spolupráce. V životě se ale budeme potkávat dál," dodal Všetíček.
Jak silné bylo mezi nimi pouto, dokládá i příběh z úvodu roku 2009.
„Márovi se narodil syn Samík 30. prosince 2008 a já v těch emocích a radosti za Máru a jeho ženu Terezku z Austrálie slíbil, že svůj příští turnaj v Brisbane vyhraju pro něj. A za devět dní se to stalo skutečností. Dodneška má tu trofej Samík v pokoji," pokyvoval Štěpánek, který bude z Všetíčkových lekcí hodně čerpat i v následující sezóně.
Rodinný poklad vrací zpět
„Nejvíc se mi vybaví naše příprava v Mexiku a pak výběh sjezdovky v Sankt Antonu, kdy mi Mára sebral lyže a řekl: čau, uvidíme se nahoře. Na to nikdy nezapomenu. Byl jsem totálně vyčerpaný. Mára mi ale dal profesionalitu a disciplínu. Sedí vedle mě člověk, který nepřišel ani na jediný sraz a trénink pozdě. To ukazuje, jak obrovský profesionál to je. Já to o sobě říct bohužel nemůžu," tvrdil Štěpánek.
„Ráďa je ale naslouchač. Poslechl, co se mu říkalo. Kdybych ho měl charakterizovat, tak je to prostý člověk složitého ducha, velký bojovník a srdcař. Náš vztah byl jako manželství, musíte nějakým způsobem vycítit, kdy je konec," řekl Všetíček.
A měl i vzkaz pro Štěpánkovy rodiče.
„Podporovali nás a nemluvili nám do práce. Vlastíkovi bych chtěl vzkázat, že mi před 16 lety předal rodinný poklad a já mu ho tímto předávám zpátky a konstatuju, že to opravdu rodinný poklad je. A Vlastíku: děkuju za ten kraťas, který jsi Radka naučil. Ten nedoběhne ani Roger Federer..."
