Článek
Ale nervy to byly pořádné. Kašparovi se Šindlerem patřilo třetí místo a na startu byli už jen favorizování Němci Behling s Beckerem, vítězové semifinále. „A parchanti jeli dobře," usmíval se už po závodě Kašpar.
„Když jsem viděl tu první půlku, přestával jsem věřit, naštěstí jim to nevydrželo. Ale byl jsem na infarkt," neskrýval Šindler po jízdě Němců, kteří se po dvou dotycích branky propadli až na osmé místo.
Rio z hlavy nedostanou
V ten moment bylo jasné, že české medailové odpoledne v Tacenu pokračuje. Po bronzovém kajakáři Jiřím Prskavcovi a stříbrné kanoistce Tereze Fišerové medaile cinkla i ve třetí kategorii. „Když jsme šli na start, Jířa nám říkal, že už zbývá jen jeden kov. To trochu navrtá v hlavě, ale nakonec se nám povedla dobrá jízda," těšilo Šindlera.
Svěřenci Ondřeje Štěpánka zvládli čistou jízdu, s jediným drobnějším zaváháním. „Na brance číslo čtrnáct, kterou jsme trochu podjeli. Ale jinak jsme ze semifinále i finále měli super pocit a tohle je skvělá odměna," liboval si Kašpar s bronzem na krku, alespoň částečnou náplastí za nešťastné Rio.
„Olympiáda byl silný zážitek, jaký člověk nedostane z hlavy," líčil Kašpar. „Bylo pro nás neuvěřitelné tam jednak být a pak ty emoce v samotném závodě. To je zážitek, který se ukládá, nejde vytěsnit. S tím se prostě musíte naučit žít," pravil smířeně.
