Článek
Micka v sobotu plaval patnáctistovku za 14:55,47 min., svůj zatím nejlepší výkon z loňského ME v Londýně, kde se dostal jako první Čech v historii pod hranici 15 minut, ořízl o víc než tři sekundy. „Jsem rád, že rekord konečně padnul, když už jsem předchozí závody plaval na ho...," nebral si servítky po vydařené rozplavbě.
Na neúspěchu na osmistovce se mohlo podílet i nachlazení, které si Micka do Maďarska přivezl. Roli sehrál i tlak, který si závodník pražského USK po půl roce trénování v Itálii na sebe vytvořil. „Vždycky chci plavat rychle. Jenže to nešlo. Po jistých pochybnostech, jestli byla Itálie správný krok, se naštěstí ukázalo, že všechno zlé je k něčemu dobré. Je prostě lepší jít na závod s tím, že je vám to úplně u zadku. Nebýt tolik svázaný s časy, kolik musíte zaplavat, abyste postoupili...," přemítal.
Pochyby o správnosti zvolené cesty pramenily především z toho, že Micka věřil v překonání osobního rekordu už na mítincích předcházejících MS. „Jenže v Eindhovenu jsem úplně vybouchl, v Bergenu se mi taky extra nedařilo. Až v Pardubicích jsem plaval docela slušně, Řím se celkem povedl. Jenže tady v Budapešti to nejdřív bylo na dvě věci. Z jedné strany jsem pak slyšel různé pochybnosti, někdo zase říkal, že výsledky můžou přijít až za další půlrok," líčil.
Závod rozjel rychle
Postup mezi osmičku nejlepších - po Simoně Baumrtové na stovce znak teprve druhé finále české výpravy v Maďarsku - přitom rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Mickovi se hned po startu shrnula plavecká čepička a na první kotoulové obrátce ji musel rovnat do správné polohy. Závod navíc rozjel hodně rychle a metu 800 metrů zdolal o dvě sekundy rychleji, než samotný závod na 800 metrů. Jenže v sobotu byl teprve v polovině. „Tohle by se stávat nemělo," lamentoval s použitím nepublikovatelných výrazů.
Zhruba po devíti stech metrech pak přišla skutečná krize. „Začínal jsem cítit mravence v nohách. Brněly mě prsty, pak celé nohy, svíral se mi žaludek. Párkrát jsem škytnul a jak jsem měl rýmu, tak se mi udělalo trošku nevolno. V jednu chvíli jsem už myslel, že to pustím. Ale naštěstí jsem to ustál," vyprávěl Micka po rozplavbě a jen těžko přemáhal svalový třes.
A na dálku pak děkoval i sousedovi z vedlejší dráhy, Noru Christiansenovi. Závodníka s osobním rekordem jen o něco rychlejším se dokázal po celý závod držet a nakonec jej ještě dokázal předstihnout. "Nevím, jestli bych udržel plavat takové časy v takových problémech, kdyby tam nebyl. Popravdě mi přišlo, že plavu na čas kolem 15:05, zdálo se mi, že to není nějak zvlášť rychlé," poznamenal Micka.
Po skončení závodu se dočkal gratulace i od svých italských tréninkových parťáků, olympijského vítěze Gregoria Paltrinieriho a třetího z Ria Gabriele Dettiho, kteří beze vší pochybnosti do finále proklouzli druhým, resp. třetím časem. Nejrychlejší rozplavbu vyhrál Ukrajinec Romančuk a tři nejlepší časy tak získalo kompletní trio medailistů z loňského ME v Londýně.
S jakým plánem půjde do finále Micka, loni v Londýně pátý? „Stejně jako v sobotu do rozplavby. Mít to na háku. Protože ti kluci, co tam jsou... Já jsem sice zaplaval čtvrtý čas, ale kdo je přede mnou? Gregorio s Gabrim, Romančuk. Polák Wojdak, druhý z osmistovky. Australan Horton, který má zaplavaný druhý nejrychlejší čas na světě. Nastupujeme v čase nula a jedeme od začátku, je to otevřené. Bude určitě záležet, kdo bude mít víc sil a kdo se lépe připraví. Já budu každopádně rád, i když doplavu osmý a nediskvalifikují mě za předčasný start. Finále je prostě finále," dodal český závodník.
