Článek
Ani cílová fotka nerozsoudila souboj mezi Češkami (6) a Brazilkami (4).
Už odstartovalo druhé semifinále, ale dvojice českých kanoistek dál netrpělivě sledovala obrazovku. Tušily, že se mocným finišem dotáhly na Brazilky, ale stačilo to?
„My měly vedle sebe Japonky, které byly v rozjížďce o sekundu rychlejší, tak jsme se jich chtěly držet. Ale jak pádluju napravo, na levou stranu vůbec nevidím, člověk nemá takový přehled,“ líčila Ježová, o měsíc mladší z dvojice deblkanoistek.
Nevěděly, na čem jsou
„Já doufala, že vedle nás vlevo jsou jen dvě lodě, bohužel byly tři, což jsem se dozvěděla až v cíli,“ přiznávala Součková, že při maximálním úsilí nestíhala sledovat soupeřky. A tak přišly nervózní chvíle v cíli.
„Po dojezdu jsem čekala na oficiální výsledek. Naskočilo tam čtvrté místo a říkala jsem si, že budu ležet na platě, dokud se to nepotvrdí,“ usmívala se, když už znala verdikt. Pat mezi dvěma posádkami je i v tak vyrovnaném sportu velmi neobvyklý.
„Nepamatuju, že by se to stalo na tom zlomovém umístění, kdy se rozhoduje, kdo jde do finále, je to rarita,“ přikyvovala Ježová. Zatímco devět lodí ve finále odstartuje klasicky z bloků, českou, nebo brazilskou posádku bude v desáté dráze přidržovat rozhodčí.
„Už jsem někdy na mistrovství Evropy viděla, že jednu loď takhle stranou drželi, ale je to hodně ojedinělé,“ přitakávala Součková.
Brzký budíček
Postupem do finále, byť s dávkou štěstí, si obě kanoistky splnily velké přání. „Takový byl náš cíl, že vrchol sezóny by bylo urvat na mistrovství světa finále na deblu,“ netajila se Ježová spokojenosti na konci závodního dne, který pro Češky začal už úvodní jízdou celého šampionátu v 8.30.
„Vstávaly jsme ve tři čtvrtě na šest, v sedm jsem byly v té mlze na vodě, ale s tím jsme byly smířené. A ranní zima? My jsme tvrdé holky od vody, tak jsme to překonaly,“ culila se Součková.
