Článek
Pár minut po závodě se zdá, že se trochu klepete.
Já se klepu od momentu, kdy jsem dojel. Nemůžu uvěřit, co se stalo, je to krásné.
Nervózní jste byl už na startu?
Před jízdou jsem nervózní byl, ale na startu už jsem byl ve svém světě, bez velkého stresu.
Napadlo by vás před šampionátem, že můžete vyhrát? Mezi favority jste nepatřil.
Když jedete na mistrovství světa, chcete vyhrát. Ale nic nenasvědčovalo, že bych to fakt měl dokázat.
Přitom už v kvalifikaci jste byl na hraně vyřazení, moc jste nevěřil v postup ani po své semifinálové jízdě.
Neuvěřitelné, schovával jsem si tu dobrou jízdu až na konec. Ve finále se mi jelo hrozně dobře a vlastně si ani neuvědomuju, co bych mohl udělat líp.
Ale musel jste čekat, jak dojede dalších osm vašich soupeřů.
To už bylo příjemné, věděl jsem, že ta jízda byla o dost lepší než v semifinále. Doufal jsem, že by medaile mohla klapnout. Ale tyče byly ve finále výš, myslel jsem, že ostatní budou jezdit rychleji. A jak se to pořád přibližovalo, začal jsem doufat, že to vyjde.
Jak jste reagoval, když naskočila dvousekundová penalizace Slovinci Kauzerovi, který jinak byl suverénně nejrychlejší?
Já si toho všiml až později. Ani nevím, kde toho šťoucha měl. Docela mě to překvapilo a nejdřív jsem ani nevěřil. Slavil jsem stříbro a najednou z toho bylo zlato.
V čem je vaše největší kajakářská síla? Technika, síla, klidná hlava…?
Zrovna jsem o tom přemýšlel. Nejsem moc silný a řekl bych, že ani technicky na tom nejsem líp než ostatní. Nechápu, že se jim dokážu vyrovnat.
