Pražská Troja, továrna na šampióny. Pomáhají i sázky o pivo

Vývojovým střediskem šampiónů je pražská Troja. Tam se chystají dvě skupiny produkující kajakářské medailisty. Jiří Prskavec starší vede svého syna Jiřího a Ondřeje Tunku, Miloslav Říha připravuje Vavřince Hradilka a Víta Přindiše.

„Konkurence dělá kvalitu a ta je u nás už několik let vysoká. Navíc každý z kluků jezdí trochu jinou technikou, i tím jsou zajímaví, že různými způsoby došli k téměř stejnému výsledku,“ popisuje reprezentační šéftrenér Jiří Pultera.

Čtyři medailisté z vrcholných akcí jsou rivalové, ale i kamarádi. „Trénujeme každý den v Troji, pořád spolu závodíme, to nás posouvá dál,“ říká nečekaný šampión z Pau Ondřej Tunka. Každý trénink se tak mění v souboj, který jejich soupeři zažívají většinou jen při vrcholných závodech.

„Dvakrát týdně navíc trénují všechny skupiny společně na jedné trati, v tom je přínos obrovský. Zlepšujeme se všichni čtyři. Když někdo trénuje separé, nezažije ten každodenní souboj o posun vpřed,“ líčí vicemistr světa Vít Přindiš.

A kdyby snad samotná soutěživost elitních kajakářů nestačila, umí si tréninkové bitvy zpestřit. „Často se vsadíme třeba o pivo, kdo udělá míň šťouchů,“ vypráví.

Oba čerství světoví medailisté došli k úspěchům delší cestou než jejich kolegové. Zatímco Prskavec stál poprvé na stupních při MS ve dvaceti a Hradilek jako třiadvacetiletý, Přindišovi je osmadvacet a Tunka získal titul v den svých 27. narozenin.

„Někdo sbírá medaile od začátku, někomu se to nepovede nikdy. Ale receptem je nevzdat se. Přijde jeden neúspěch, druhý, ale je třeba to dál zkoušet,“ popisuje Přindiš, jenž sportovně vyrostl po boku Hradilka. „Vávra je i mimo vodu hrozně fajn. Naučil mě jiný pohled na sport, že není třeba se nervovat na startu, ale umět si to i užít,“ cení si.

Není divu, že česká dominance už musí zahraničním závodníkům trochu lézt krkem. „Zatracení Češi,“ prohodil v pátek bronzový Slovinec Peter Kauzer, když procházel kolem Vavřince Hradilka.

„Myslel to v dobrém. Ale samozřejmě všichni vnímají, že už vyjet si mančaft je u náš ohromný úspěch. Jsem rád, že jsem to mohl odstartovat a kluci na to navazují,“ hlásí Hradilek, jenž se letos do užší reprezentace nevešel a v Pau závodil jen ve slalomkrosu.

A ostrý boj o reprezentaci se strhne i na jaře příštího roku, jeden z českých mistrů světa vrcholné akce uvidí jen v televizi. Tunka a Přindiš mají místo jisté, o poslední pozici v reprezentaci si to zřejmě rozdají šampión z Prahy 2013 Hradilek a vítěz z Londýna 2015 Prskavec.

„Věděl jsem, že tam ta možnost je. Bude to šance na hezký revanš za olympijskou nominaci s Jířou, i když nesmíme zapomenout ani na ostatní,“ připomíná Hradilek.

Zlaté časy českého kajaku tak můžou ještě pár let trvat. „Zatím mě tu požádaly o selfie jen dvě babičky,“ usmíval se Tunka prvním náznakům slávy den po svém triumfu. Ale mezi mladými slalomáři můžou čeští šampióni sloužit jako inspirace i vzory.

„Děti může trochu demotivovat, jak těžké je teď se u nás do reprezentace dostat,“ přemítá Přindiš. „Na druhou stranu už jsme taky starší, takže nás desetiletí kluci řešit nemusí. Navíc teď máme výborné mladíky hlavně na singlkanoi, tak se to může zase vyrovnat,“ připomíná Tunka.