Rubriky:

Vancouver 2010

Neumannová: Je to můj druhý nejšťastnější den po narození Lucky

25. února 2006 12:35

Kateřina Neumannová si v pátek splnila zlatý olympjský sen. A to i přesto, že den před závodem to vypadalo, že nenastoupí. Díky pečlivé péči lékařů se ale dala dohromady. Pak na trati třicítky volnou technikou předvedla své schopnosti v celé kráse a fantastickým finišem si zaslouženě doběhla pro zlatou medaili. O závodě a dalších plánech vykládala Neumannová v rozhovoru pro deník Právo.

Jaké jsou první pocity ze zisku zlaté medaile?

Jsem šťastná! Je to druhý nejšťastnější den v mém životě hned po narození dcery Lucky.

Ale ještě ve čtvrtek večer to vypadalo, že do závodu nenastoupíte, co vám bylo?

Ve čtvrtek jsem opravdu prožívala těžký den. Musím poděkovat doktoru Martinu Koldovskému a fyzioterapeutovi Pavlu Kolářovi, kteří se mnou udělali všechno možné. Dobře jsem se z toho vyspala a potvrdila se varianta, že nastupující nemoc může přinést totální krach nebo dobrou formu. Mně nakopla k vítězství.

Co se s vámi vlastně dělo?

Ve středu odpoledne bylo všechno v pohodě. Večer jsem si šla zaposilovat a začaly mě bolet svaly na rukách. Říkala jsem si, co se děje, ale v televizi jsem slyšela, jak sjezdařky říkaly, že je bolí hlava ze změn tlaku a počasí. Přikládala jsem to tedy tomu. Když jsem se ve čtvrtek ráno probudila, nebylo mi dobře, bolelo mě v krku. Tomu jsem se už musela smát... V životě mě před závody párkrát opustilo štěstí, co se týká zdraví. Říkala jsem si, že jestli mě opustí i tady, při vyvrcholení mojí kariéry, tak to bude velká nespravedlnost.

Kdy se situace změnila?

Střídali se u mne doktor Koldovský a Pavel Kolář. Dostala jsem kalciovku a pak jsem cucala pastilky a imudony, tedy věci, které mohou lokálně pomoci při bolení v krku. Odpoledne jsem šla na zdravotní procházku. Večer jsem kolem půl deváté šla ven, jen se proklusat, aby se mi lépe usínalo. Střídala jsem chůzi a běh. Hodně času jsem ve čtvrtek prospala. Dvě hodiny po obědě, večer jsem šla spát v deset a ráno jsem se probudila ve čtvrt na osm.

Kdy padlo rozhodnutí, že pojedete?

Už večer jsem si byla téměř jistá, že na start půjdu. Zdravotně jsem se cítila dobře, šla jsem se vyklusat, ale měla jsem ztuhlé krční svaly. Když dorazil Pavel Kolář, pohrál si se mnou, napíchal mi nějaké akupunkturní jehličky a krk se mu podařilo uvolnit. Pak jsem si jen říkala, že se nebudu nervovat a jen to zkusím. Ale dobře jsem to neviděla.

Vraťme se k závodu, jak vypadal jeho průběh?

Byl hodně těžký. Od startu jela velká skupina a některé soupeřky se v ní chovaly velice agresivně. Došlo ke dvěma pádům a já jsem měla velké štěstí, že jsem ani v jednom nebyla. Necítila jsem se ale na to, abych něco vymyslela, natož nastoupila v kopci. Byla jsem ráda, že tempo dělali jiné a já je uvisela. V blížícím se konci závodu jsem si myslela, že s tím budu přeci jenom ještě moct něco udělat, ale v tu chvíli jsem na nic neměla sílu. Tempo udávaly Čepalovová a Kowalczyková. Co se ale stalo v samém závěru v dlouhé rovince, to do téhle chvíle sama nemohu pochopit. Já jsem na to opravdu vůbec neměla. Do cíle mě dotlačila nějaká síla. Někdo, kdo zařizuje, že v tom sportu ještě alespoň trošku spravedlnost je.

Vždyť jste soupeřky doslova přelétla...

Právě to nechápu... Ve finiši nejsem tak rychlá, vždyť v něm jsem prohrála zlato se Šmigunovou ve skiatlonu. V posledním stoupání jsem z nás tří na tom byla jednoznačně nejhůř. Měla jsem kamenné nohy. Strašně mi pomohly lyže, byly perfektně připravené a jely. Těch pár metrů, kdy se tam nahoře udělala díra, jsem si dolů v pohodě sjela. Vůbec jsem nevěřila, že můžu mít sílu na takový finiš. Vnitřně jsem si říkala, že budu mít bronzovou medaili. Ale když jsem viděla, že Ruska s Polkou finišují, ale nijak zvlášť mi neujíždí, řekla jsem si, že to musím zkusit. Při tom jsem na to vůbec neměla sílu. Nechápu, jak se to mohlo stát, že jsem byla rychlejší, než ony.

Kdy jste uvěřila ve vysněné zlato?

Když jsem byla na jejich úrovni a do cíle bylo nějakých třicet metrů, řekla jsem si, že už to nesmím pustit. Úplně jsem uvěřila tak deset patnáct metrů před cílem. Ony už na to také neměly. Cílová rovinka byla vzhledem ke sněžení a teplému počasí měkká. Takové podmínky nejsou pro mne. Nevím, jak se to mohlo stát, ale zlatý sen jsem si splnila.

Všímala jste si Kristiny Šmigunové, která tu vyhrála dva závody?

Zezačátku to vypadalo, že jede hodně takticky, pak se tam začala objevovat vpředu. Myslela jsem si, že se závodem bude zase míchat. Ale najednou v závěru vpředu nebyla. Pak už jsem o ní nepřemýšlela.

Přemýšlela jste, jestli budete pokračovat v závodění?

Jisté je, že tohle byl můj poslední olympijský závod. Na dalším už budu jen v roli diváka. Co se týká závodění, ještě mě čekají dva tři závody. Na jaře si jenom přeji, abych udělala rozumné rozhodnutí co týká mojí nejbližší budoucnosti. Teď o tom opravdu nepřemýšlím.

Karel Felt (Sestriere), Právo

Zrušit


Časová osa: Vancouver 2010

Filtr článků - Vancouver 2010


Podsekce:

                 

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..