Článek
"Nešlo mi o to, aby mě někdo oslavoval, chtěl jsem ujet trať nejdelšího běžeckého závodu na olympiádě," řekl dnes Panuška ČTK. Nápad se mu zrodil v hlavě po letních olympijských hrách v Aténách. Tam se Panuškovi podařilo vloudit se do startovního pole maratonských běžců a v osobním rekordu 5:18:16 celou trať doběhl jako poslední, na 82. místě, přibližně dvě a půl hodiny po doběhnutí předposledního závodníka.
Na lyžařský olympijský závod se osmatřicetiletý Panuška začal připravovat už loni, kdy si poprvé v životě koupil běžky. Letos v lednu na amatérských běžeckých závodech upadl a vážně si poranil koleno. Tři týdny před začátkem olympiády mu ho lékaři operovali. "Byl jsem v klidu, můj závod byl až poslední den, měl jsem relativně dost času. Pak jsem četl v novinách o přibývajících zraněních olympioniků. Odpadlo celkem asi pět lidí; říkal jsem si - to máme letos my sportovci ale pech," směje se Panuška.
Až do posledního dne ZOH chodil o berlích
Celou olympiádu proto chodil v Turíně o berlích, které až poslední den vyměnil za běžecké hůlky. Před startem se potkal s jednou z japonských závodnic, která i se startovním číslem ze svého závodu lyžovala v okolí tratě. Umluvil ji, nakonec mu tričko s číslem věnovala.
Závod se běžel na pět okruhů. "Nechtěl jsem dělat závodníkům problémy a navíc hrozilo reálné nebezpečí, že až mě dojedou o celý okruh, budu diskvalifikován. Ale závod jsem chtěl za každou cenu ujet," říká Panuška. Vystartoval proto na vedlejším souběžném tréninkovém okruhu. Když lyžaři dojeli celý závod, Panuška byl zhruba v polovině. Pak v klidu přejel na závodní trať a absolvoval zbytek závodu. "Bylo to dřina, ale oproti maratonu a Aténám jsem si mohl z kopečků odpočinout," dodal.
Jeho tvář je na oficiálním plakátu hokejového MS
V Turíně se Panuška podíval i na zápas hokejistů se Slovenskem. Stál před halou asi 20 minut a zvažoval možnosti. Na první pohled nebylo možné přes několik kontrol na stadion proniknout. Jenže dlouholeté zkušenosti Panuškovi velely nepanikařit. Podařilo se mu najít dveře, které používali jen pořadatelé. Prošel i s berlemi. Najít volné místo za českou střídačkou už bylo jen běžnou rutinou.
Podobným způsobem Panuška viděl řadu zápasů na několika hokejových šampionátech. V Hannoveru v roce 2001 po úspěchu Čechů ve finálovém zápase přeskočil mantinel a byl u brankáře dřív než někteří hráči. Nechyběl ani u slavnostního fotografování a jeho rozesmátá tvář zdobí i oficiální plakát šampionátu. S hokejisty prožil i bohatýrskou oslavu přímo v kabině.
Dostal se i do kabiny Realu Madrid
Jihlavský fantom pokořil i přísnou ostrahu lisabonského stadionu Da Luz, kde se odehrálo finále posledního fotbalového Eura mezi Řeckem a domácím Portugalskem. V Madridu vlezl i do kabiny slavného Realu.
Největším zážitkem z Turína byl pro Panušku zlatý závod Kateřiny Neumannové. "Stál jsem v cíli z diváků asi nejblíže, jak to bylo možné. Byla to neuvěřitelná atmosféra, obrečel jsem to i s Katkou a většinou ostatních fanoušků," vzpomíná Panuška.
Příští letní olympiáda v Pekingu je pro Panušku velkou výzvou. "Kdyby za mnou přišel podobný blázen s tím, že chce v Pekingu taky uběhnout maraton, pojedu s ním, předám mu zkušenosti a společně to dokážeme. Sám už bych ale asi neběžel," tvrdí. Čína je sice daleko, ale pořadatelé by podle jihlavského fanouška neměli zůstávat příliš v klidu.
Ve svém sportovním kalendáři má Panuška jako nejbližší akci naplánovaný fotbalový šampionát v Německu. "Finále Česko - Argentina si určitě nenechám ujít," tvrdí rozhodně.
