Článek
Loni jste létal na srazy národního týmu z Číny, teď poprvé z Ameriky. Co se u vás za uplynulý rok změnilo?
Hodně věcí. Nejvýznamnější změnou je, že jsme se rozrostli jako rodina. Pro mě samozřejmě důležitý moment v mém životě, po němž si uvědomuji, že maličkosti jsou opravdu jen maličkosti. Zažili jsme v Americe hezký rok, sezóna pomalu končí, takže můžeme trochu hodnotit. Rok tam je fajn. Ale zase na druhou stranu, malému jsou tři měsíce, a zbytek rodiny ho neviděl. Amerika je daleko, takže je mi líto, že jsme se nemohli vídat. Vše má své plusy a mínusy.
Philadelphia má jistý postup do play off, prožívá svou nejúspěšnější sezónu. Vy jste dal pět gólů a klubový rekord vylepšil již na 17 asistencí. Můžete být spokojený.
Nejsem zvyklý stavět statistiky na první místo. Podstatný je celkový dojem z vystupování na hřišti a týmové výsledky. Spokojený jsem, ale vždycky se najdou momenty, které mohly být ještě lepší. Navíc doufám, že sezónu ještě může vylepšit její další část.
Zažil jste fotbal v Číně, teď v Americe. Jak se liší?
Rozdílů a změn je mnoho. V Číně třeba platí striktní pravidla, do pole smí nastoupit sedm domácích hráčů a tři cizinci, kteří týmu dodají patřičnou kvalitu. V MLS je zase běžné, že hraje klidně jen jeden Američan a zbytek jsou Jihoameričané. Fungují tam také finanční stropy a omezené budgety.
O rozdílech v životním stylu asi není třeba mluvit.
Samozřejmě, jde o velký skok. Jsem rád, že teď působím v anglicky mluvící zemi. Na komunikaci je rozhodně lepší. V Číně je jazyková bariéra výrazná, i co se týká kultury tam byl pro nás mnohem větší přechod.
Potvrdíte, že popularita fotbalu v Americe stále roste?
Pořád tam jsou větší sporty, což bude asi platit vždycky. Tady se taky asi těžko dostane florbal na první místo. Amerika je multikulturní země, pořád ovšem naplní fotbalové stadióny pro 20, 30 tisíc diváků. V Atlantě jsem zažil i 50 tisíc, atmosféra je mnohde výborná.
Jak americkou ligu mění hvězdy typu Zlatana Ibrahimovice?
Každý ji asi mění jinak. Konkrétně Zlatan má velký dopad. Přišlo velké jméno, které je navíc třeba potvrzovat. Jemu se to povedlo, takové angažmá pak má smysl. V Americe jsou také slavní hráči, kteří přišli kariéru už jen dohrát. Ibrahimovic má pořád drajv, mentalitou je vítěz.
Vám se za oceánem daří. Zvěsti z Philadelphie tvrdí, že se tam stáváte celebritou.
Něco takového absolutně nepociťuji. A ani nevím, jestli bych o to měl zájem... (úsměv) Ve Philadelphii se hrají všechny velké sporty, takže musíme být rádi, že 15 tisíc lidí chodí na fotbal. Je však znát, že tradiční velké sporty jsou někde jinde.
Co Jakub Voráček a jeho česká hokejová klika?
S klukama jsme se samozřejmě viděli. Myslel jsem si ale, že hokej je tam větší sport, než jaká je skutečnost. MLS nemá tradici, zatímco NHL je nejlepší liga na světě, čekal bych tedy o trochu větší sledovanost. Ale třeba to kluci vidí jinak. Jinak jsem se byl na hokejových zápasech podívat, arena plná je, což je pro hráče podstatné.
Co ještě vás v Americe překvapilo?
Říká se, že se tam jednoduše žije, vše je otevřené a free. Já se tam ale hlavně v začátcích pořád musel prokazovat, dávat o sobě spoustu informací. Pod Trumpem je teď prý vše zpřísněné. Když se díváme na americké filmy, tak si říkáme, že často přehánějí. Jenže oni takhle přehnaně reagují a žijí. Proto se jim líbí přesně Zlatan Ibrahimovic. Potřebují člověka, co jim bude vykládat jakoby nesmysly. Jim se líbí, takže byl pozván do všech velkých show. Má za sebou příběh. Navíc přijde jeho první zápas a předvede věci, co někteří nedokážou za celou kariéru. Pak ho čeká gól číslo 500 a on ho dá spektakulárním stylem...
Rád byste si angažmá ve Philadelphii prodloužil?
Zatím je hrozně těžké říci, co po konci sezóny v Americe přijde. Situace se může vyvíjet různě a nejsem si úplně jistý, zda bude záležet, co budu chtít já.
Je reálně ve hře i návrat do Číny? Váš klub Che-nan Ťien-jie je v lize pět kol před koncem na sestupové příčce.
Než jsem odešel do Ameriky, prodloužil jsem tam smlouvu, která tedy platí ještě na dva roky. Situaci sleduji na dálku, vím, že se perou o záchranu. Aktuální starosti mám ovšem v Americe a teď také v reprezentaci.
Do ní se vracíte přesně po roce.
Moc jsem se těšil už na minulý sraz. Byl jsem rád za nominaci, bohužel jsem se před odjezdem zranil. Chtěl jsem být zase zpátky, pokud o mě bude zájem a já budu mít co nabídnout. Věřím, že nejsme tak špatní, jak se může podle posledních výsledků zdát. Když jsme v kvalifikaci porazili Holandsko a Turecko, a kouknu na jednotlivé posty, tak nemám pocit, že bychom šli kvalitou výrazně dolů.
