Článek
„Žádnej z nás nebere takový platy, prostě, jaký berou oni. No, tak řekněme, paní Zagorová, je to milá holka... ale ona už tři roky po sobě bere šest set tisíc ročně...," rozpálil se tam před třemi desetiletími generální tajemník komunistické strany.
No, tak řekněme, pan Prokeš, konkrétně požadoval 250 tisíc měsíčně, a ještě přitom nakládal se služební kreditní kartou, jak se mu zachtělo, zahrál na stejnou notu po třech desetiletích Malík vědom si toho, že tenhle argument v čase strahovských sporů a svárů jisto jistě zabere.
Žádnej z nás nebere takový platy.
Ti chlapi, kteří u nás na vsi trénují třikrát v týdnu malé kluky a o víkendech je vozí vlastním autem na zápasy tedy určitě ne.
A ti v sousedních obcích také ne.
Teď jim šéf fotbalu předhodil téma.
Přiznávám, nemám potuchy, jak jsou nastaveny platy na fotbalovém Strahově, kolik berou ředitelé, místopředsedové či předseda, takže si netroufnu soudit, zda Prokeš požadoval přemrštěnou částku nebo se pohyboval v relevantní rovině.
Jen z doslechu a z druhé ruky vyšly na světlo světa informace, k čemu, kde a na co sloužily platby z jeho služební karty, proto i tento argument lze těžko objektivně posuzovat.
Ale i to je pro fotbal tam dole pod Strahovem téma, to se ví.
Však už ho tam na vsích - a v té naší také - chlapi rozebírají a mudrují, za co asi ten pan Prokeš prachy rozfofroval, když mu teď jimi mlátí veřejně o hlavu.
Že přitom na Strahově v planoucím sporu nejde ve své podstatě o plat a kreditní kartu, ale o projekt a další směrování rozvoje mládežnického fotbalu, je pro ně podružné. A ty hádky, vády a sváry, kdo s kým, za koho a proti komu tuplem.
A vlastně, proč ne?
Třeba jim ten Kotrba bude naslouchat stejně jako Prokeš. Anebo ještě víc a pozorněji. Vždyť přece trénoval nejen v lize, ale měl na starosti i mládežnické projekty v Příbrami či Českých Budějovicích, kde se musel uskromnit s platem i požadavky meldovanými klubovému vedení. Něčím si prošel, takže, ať se ukáže.
A hlavně - oni se o své kluky stejně budou muset postarat sami, jako se o ně starali dosud.
Jedno, zda v kanceláři ředitele seděl Michal Prokeš nebo se na jeho židli posadí Jiří Kotrba, zda se signatáři otevřeného dopisu budou dál domáhat setrvání svého stávajícího šéfa a pokračování projektu v intencích jím nastavených, nebo zda si Malík a jeho druzi prosadí vůli svou i třeba osvědčenou kojzarovskou pohrůžkou: Kdo nejde s námi, jde proti nám.
I tu ostatně v reakci Malíka najdete.
A funguje, protože někteří už prozřeli a jiní zajisté ještě prozřou a uznají, že se nechají pomýlit a svést z cesty.
Stará, osvědčená a jedním z Malíkových druhů v praxi vyzkoušená rétorika zaznívající ze Strahova prostě působí.
Až tak, že z ní i po třech desetiletích zase mrazí.
| Zdeněk Pavlis pracuje přes čtyřicet let jako sportovní novinář a publicista. Působil v redakcích Zemědělských a poté Zemských novin, Lidových novin, Svobodného slova a nyní publikuje na nejnavštěvovanějším českém sportovním internetovém portálu www.sport.cz, a to od roku 2008. Celé desetiletí spolupracoval se slovenským fotbalovým týdeníkem Tip. Od roku 2001 je předsedou Klubu sportovních novinářů ČR. Napsal více než dvacet knih. Například: 50x Fotbalista roku, Čaroděj, Djoker Novak Djokovič, Josef Bican – Pepi, Klub ligových kanonýrů, Králové fotbalu, Petr Čech: Mr. Perfect, Zlatý míč, Gianluigi Buffon: superman Gigi. Je držitelem Ceny Egona Erwina Kische udělované českým a slovenským spisovatelům za literaturu faktu. |
