GLOSA: Sparta a Stanciu? Rozvod z rozumu

Zvláště když společně vycítili, že Daniel Křetínský je ochoten platit, jen aby obhájil krachující vizi internacionalizace svého týmu, na níž tolik lpí.

Není zase až tak podstatné, zda ho rumunský reprezentant přišel na 3,75 milionu eur, jak uvádí renomovaný a na ověřených informacích si zakládající server transfermarkt.com, nebo o částku vyšší o tři čtvrtě milionu, s níž žonglovali agenti, kteří Nicolae Stanciua do Prahy nakonec přivedli.

A to přes počáteční zdráhání belgického klubu, který nechtěl na nevydařeném angažmá rumunského reprezentanta tratit přespříliš.

Přes nezastírané rozpaky hráče samotného opájejícího se představou, že svým kumštem a kvalitami je předurčen pro jinou ligu, než je ta česká, a samo sebou i solventnější klub, než jakým je Sparta.

Žádný takový se ovšem nenašel ani na kontinentu, ani za La Manchem, a tudíž nezbylo než brát nejvyšší nabídku, která se momentálně vyskytla.

Už tehdy ovšem s vědomím, že všem dnům není konec.

Rok se ještě nesešel s rokem a konec jim skutečně nebyl.

Ještě před Vánocemi proto Stanciu vzkázal do Prahy, že už se do Sparty z dovolené vracet nemíní. Manažerka Prodanová mu obstarala lukrativnější a finančně zajímavější angažmá v Egyptě.

Že se zapřísahal, že sparťanský dres nevysvlékne, dokud v něm nezíská nějakou trofej? Že slíbil věrnost a loajalitu pomalu až za hrob?

Slibem nezarmoutíš, říká přece stará moudrost, která platí v Praze stejně jako v Bukurešti. A když jde o peníze, čert vem i přísahy. Z nich se po skončení kariéry žít nedá. A to přesto, že gáže, kterou Stanciu na Letné pobíral, byla na tuzemské fotbalové poměry nadstandardní. Však také natropila ve sparťanském kádru dost zla. Ostatně, i příčina Šuralovy touhy po vyšším finančním ohodnocení následně ústící v odchod sparťanského exkapitána do Turecka se za ní skrývala.

Že Stanciův předvánoční vzkaz ještě víc narušil už beztak pokřivené vztahy v letenském kádru, to je také bez diskuse.

A nic na tom neměnilo, že Sparta egyptskou nabídku ignorovala, neboť nemínila na odchodu tratit podobně jako Anderlecht.

Přesvědčila se ovšem, že nesporně kvalitního a fotbalovým kumštem obdařeného Rumuna drží na Letné peníze. Slušné, ale na jeho gusto nijak závratné, než aby se nenechal okamžitě zlákat vyššími nabídkami. Jedno, zda z Egypta nebo Arábie.

Proto když se po pár týdnech objevila nová nabídka garantující hráči roční příjem 2,5 milionu eur a Spartě milionů deset, Stanciu byl okamžitě pro a Sparta proti rozvázání svazku rovněž nic neměla. Aby také měla, když nový sportovní ředitel Tomáš Rosický záhy po prosincové inauguraci do funkce prohlásil: "... Ve Spartě musí být hráči, kteří se s ní budou chtít identifikovat, jak jsem se s ní identifikoval já."

Stanciu takovým typem a charakterem rozhodně nebyl.

Proto je konec jeho angažmá rozvodem z rozumu.

V jeho domovině sice už teď bědují, že v Al Ahlí se z něho nový Hagi rozhodně nestane a rumunskou reprezentaci k výšinám nepozvedne, ale pětadvacetiletý Stanciu je určitě spokojen. Vždyť protřelý fotbalový boss Gigi Becali mu už ve Steaue radil, že nikoli loajalitou nebo výkony, ale penězi si zajistí pohodlný život, až s fotbalem skončí.

Na Letné pak musí být spokojeni navýsost. Nejenže se elegantně rozloučili s hráčem, který by po všem dění posledních dnů a týdnů zamýšlenému progresu neposloužil, ale ještě na jeho transferu finančně profitují.

Dokonce tolik, že vyvázání reprezentačního kapitána Bořka Dočkala z čínských služeb už nemusí být pouhou fikcí.

Když se chce, řešení se vždy najde, tvrdil přece před pouhými dvěma týdny na téma Dočkal trenér národního týmu Jaroslav Šilhavý. A to se přitom do křišťálové koule nedíval.