Hlavní obsah

Soukalová o talismanech pro Soči: Mám prasečí uši a sto rublů pro štěstí

Soči

Trénink a spánek. Zcela prostý byl dosavadní program české biatlonistky Gabriely Soukalové, jedné z největších adeptek na medaili při olympijských hrách v Soči. Pokud nebyla na trati v některém z areálů, tak odpočívala. „Je důležité dostat do sebe energii,“ vysvětlovala čtyřiadvacetiletá závodnice.

Foto: Vlastimil Vacek, Právo

Biatlonistka Gabriela Soukalová před odletem na olympiádu do Soči.

Článek

V Soči jste závodila už v minulém roce. Jak moc se liší tratě, které organizátoři připravili pro olympijské závody?

Jsou lepší než před rokem. V nejužších místech jsou o hodně širší než před dvanácti měsíci, což je určitě příjemné. Hodně záleží na sněhu. Trochu se bojím, kdyby přituhlo a sníh byl krystalický. Když bude podklad hodně rychlý, ve sjezdech půjde o pořádný mazec. Kopce jsou docela drsné. Však jsme také tréninky na vyjetí absolvovali na okruzích pro klasické lyžování, jak je biatlonový okruh těžký.

Je pro vás sprint příjemným vstupem do olympijských her?

Tenhle závod mám nejméně ráda, a tak jsem za daný program ráda. Alespoň budu mít sprint za sebou. Moc si od neděle neslibuji.

Z jakého důvodu nemáte krátkou distanci ráda?

Dříve byl sprint mým nejoblíbenějším závodem, ale letos se mi v něm moc nedaří. Jako bych se neuměla zkoncentrovat na střelbu. Moc si prostě ve sprintu nevěřím, obvykle se na něj netěším.

V čem je koncentrace na střelbu odlišná od ostatních závodů?

Hodně jde o tempo na trati. Jak jsme ve vyšší nadmořské výšce, člověk se tak rychle nedokáže před střelbou uklidnit. Letos mi vyhovují více delší tratě. Nevím proč. Jako by sprint byl v moc rychlém tempu. Raději jedu o stupínek pomaleji a klidně o dost delší dobu, než to hnát. Asi jsem pohodlná. (směje se)

V neděli vás čeká první závod. Přiblížíte své rozpoložení před závodem ve sprintu?

Cítím se v pohodě. Kdyby vše vydrželo, bylo by to fajn. Hodně jsem poslední dobou spala. I odpoledne, což u mě není obvyklé. Ale cítila jsem, že potřebuji odpočívat.

Je střelnice v Soči hodně těžká? Obklopuje ji naprosto gigantická zeď, každý výstřel doprovází mnohonásobná ozvěna a nad hlavami máte kabinovou lanovku. Jde o rušivé elementy?

Je pravda, že se člověku zdá, jako by střílel s vyšší ráží. Kdybychom přiletěli přímo na závod nebo den předem, šlo by o problém. Ale jde o otázku tréninků, člověk si zvykne. Lanovka sice vytváří pohyblivý stín, ale není v takové blízkosti terčů, aby odváděl pozornost. Ale až budu na pokraji sil, ani si nevšimnu, že mám nad hlavou lanovku. (směje se) Mnohem větší problém bude s větrem.

V čem spočívá?

Vítr je strašně nevyzpytatelný. Než jsem při jednom z tréninků objela stadión, úplně se obrátil a foukalo z jiné strany. Vůbec jsem se nechytla. Reakce na povětrnostní podmínky bude velmi důležitý faktor.

Máte jasno o programu do prvního ostrého startu?

Tréninky jsou už trošičku kratší. Jde o naladění na pozitivní vlnu, nastřádání energie. Jen prostě zvesela zkusit, jak vše půjde.

Při odletu do Soči jste od sestry dostala speciální dárek. Prozradíte, o co se jednalo?

Připravila mi storublovou bankovku, kterou dala do růžového prasátka. A dostala jsem k tomu knížku. Jde o dětskou publikaci. O veselém prasátku se to jmenuje. Jsou u ní prasečí uši pro štěstí, takže jsme si s Michalem Šlesingrem v letadle chviličku četli. Docela jsme se pobavili.

A sto rublů už jste utratila?

Ne, ne, ne. Nemám v plánu bankovku utratit. Nechám si ji. Věřím, že přinese štěstí. Možná by mi chybělo, kdybych ji utratila.

Reklama

Související témata: