Trénink a spánek. Zcela prostý byl dosavadní program české biatlonistky Gabriely Soukalové, jedné z největších adeptek na medaili při olympijských hrách v Soči. Pokud nebyla na trati v některém z areálů, tak odpočívala. „Je důležité dostat do sebe energii,“ vysvětlovala čtyřiadvacetiletá závodnice.
Biatlonistka Gabriela Soukalová před odletem na olympiádu do Soči.
Vlastimil Vacek, Právo
V Soči jste závodila už v minulém roce. Jak moc se liší tratě, které organizátoři připravili pro olympijské závody?
Jsou lepší než před rokem. V nejužších místech jsou o hodně širší než před dvanácti měsíci, což je určitě příjemné. Hodně záleží na sněhu. Trochu se bojím, kdyby přituhlo a sníh byl krystalický. Když bude podklad hodně rychlý, ve sjezdech půjde o pořádný mazec. Kopce jsou docela drsné. Však jsme také tréninky na vyjetí absolvovali na okruzích pro klasické lyžování, jak je biatlonový okruh těžký.
| Zahrajte si největší hokejový turnaj světa v Soči! Vytvořte si vlastní tým na Fantasy Sport.cz |
Je pro vás sprint příjemným vstupem do olympijských her?
Tenhle závod mám nejméně ráda, a tak jsem za daný program ráda. Alespoň budu mít sprint za sebou. Moc si od neděle neslibuji.
Z jakého důvodu nemáte krátkou distanci ráda?
Dříve byl sprint mým nejoblíbenějším závodem, ale letos se mi v něm moc nedaří. Jako bych se neuměla zkoncentrovat na střelbu. Moc si prostě ve sprintu nevěřím, obvykle se na něj netěším.
V čem je koncentrace na střelbu odlišná od ostatních závodů?
Hodně jde o tempo na trati. Jak jsme ve vyšší nadmořské výšce, člověk se tak rychle nedokáže před střelbou uklidnit. Letos mi vyhovují více delší tratě. Nevím proč. Jako by sprint byl v moc rychlém tempu. Raději jedu o stupínek pomaleji a klidně o dost delší dobu, než to hnát. Asi jsem pohodlná. (směje se)
V neděli vás čeká první závod. Přiblížíte své rozpoložení před závodem ve sprintu?
Cítím se v pohodě. Kdyby vše vydrželo, bylo by to fajn. Hodně jsem poslední dobou spala. I odpoledne, což u mě není obvyklé. Ale cítila jsem, že potřebuji odpočívat.
Je střelnice v Soči hodně těžká? Obklopuje ji naprosto gigantická zeď, každý výstřel doprovází mnohonásobná ozvěna a nad hlavami máte kabinovou lanovku. Jde o rušivé elementy?
Je pravda, že se člověku zdá, jako by střílel s vyšší ráží. Kdybychom přiletěli přímo na závod nebo den předem, šlo by o problém. Ale jde o otázku tréninků, člověk si zvykne. Lanovka sice vytváří pohyblivý stín, ale není v takové blízkosti terčů, aby odváděl pozornost. Ale až budu na pokraji sil, ani si nevšimnu, že mám nad hlavou lanovku. (směje se) Mnohem větší problém bude s větrem.
V čem spočívá?
Vítr je strašně nevyzpytatelný. Než jsem při jednom z tréninků objela stadión, úplně se obrátil a foukalo z jiné strany. Vůbec jsem se nechytla. Reakce na povětrnostní podmínky bude velmi důležitý faktor.
Máte jasno o programu do prvního ostrého startu?
Tréninky jsou už trošičku kratší. Jde o naladění na pozitivní vlnu, nastřádání energie. Jen prostě zvesela zkusit, jak vše půjde.
Při odletu do Soči jste od sestry dostala speciální dárek. Prozradíte, o co se jednalo?
Připravila mi storublovou bankovku, kterou dala do růžového prasátka. A dostala jsem k tomu knížku. Jde o dětskou publikaci. O veselém prasátku se to jmenuje. Jsou u ní prasečí uši pro štěstí, takže jsme si s Michalem Šlesingrem v letadle chviličku četli. Docela jsme se pobavili.
A sto rublů už jste utratila?
Ne, ne, ne. Nemám v plánu bankovku utratit. Nechám si ji. Věřím, že přinese štěstí. Možná by mi chybělo, kdybych ji utratila.
